O B R O V S K Ý S K O K
Literatura > Povídka
O B R O V S K Ý S K O K
Členitý kopec, který bránil výhledu na zářivé slunce,
se mírně otřásl. Z jeho vrcholku se začalo uvolňovat
volně se povalující kamení. Jak padalo do údolí, zvedaly
se kolem něj fůry narůžovělého prachu.
Tento efektní obraz působil na diváka prazvláštním
dojmem. A to i přesto, že se masy slévaly nakonec
v jeden obrovský útvar, který se pohyboval směrem
k obydlí.
Muž, který tento výjev pozoroval přes vyduté okno,
se zachmuřil. Je to tady, pomyslel si, když zatahoval
roletu, aby se mohl v klidu soustředit na svoji práci.
Přešel místnost a zastavil se u jakéhosi verpánku, na
kterém byly poskládány různobarevné a také různě
veliké krabice. Z jedné z nich vytáhl lesklý nástroj -
vypadal jako značně veliká pinzeta - a z oválné dózy
k ní přidal i bílý toaletní ručník, a kolíbavou chůzí
zamířil k lůžku v zadní části pokoje.
Za oknem se začala právě pomalu dopracovávat ke
svému vrcholu zase jedna pořádná bouře. První - a hned
za ní další záblesky - ozařovaly přívaly těžkého prachu.
Dokonce i tiše svistaly v převalujících se vlnobití.
Člověk si mohl jen domýšlet, co bude následovat.
Byla to opravdu podivná směsice náhlých zatemnění,
kvílení rozličných zvuků a vzápětí i prudkých změn
teploty.
Sklonil se nad palandu a zahleděl se na ležící. Vypadala,
jako celkem pohledná nahá ženská. Rozepnul ji středně
dlouhý zip v oblasti břicha. Pinzetou šmátral v dutině,
až konečně vytáhl - musel si při tom zákroku pomáhat
i druhou rukou - cosi podivného. Ten předmět se křečovitě
pohyboval a dokonce vydával zvuky podobné drhavě
bublající vodní pumpě. Jemně ho otřel ručníkem a zahleděl
se do jeho baculatě zelené tváře.
Ty jsi ale nádherný - pomyslel si, když s podivným
přírůstkem kráčel do přechodové haly. Batole uložil do
titanové klece na odkládací stůl pro venkovní vybavení,
mezi různé schránky a také dvě obrovské, stříbřitě se
lesknoucí helmy. Otočil se a rychle zamířil k rozepnuté
ženě na operačním lůžku. Počínal si profesionálně,
přesně tak, jak ho naučili. Nejprve vrátil zip do normální
polohy, pak rodičku sroloval do úhledného válečku,
ovázal předmět lepící páskou a uložil na dno kufříku
pro další použití.
Vyčerpaně se posadil do polstrovaného křesla.
Pohlédl na digitální hodiny na přístrojové desce.
Tak jo - uvědomil si, že má nejvyšší čas.
Vláčně dolétl k robusní klícce. Mládě na něj přes bytelné
mříže už nedočkavě pomrkávalo. Obrovské oči mělo
hladově rozšířené. Napadlo ho, že se na něj dokonce
i posměšně, netrpělivě pošklebuje.
No nic, ještě si chvíli počkáš, poznamenal nahlas
a začal se pečlivě převlékat do neprodyšného kostýmu.
Bouře téměř ustala, tak rychle, jako před chvílí začala.
Nánosy obrovských kamenů, na drobno rozmělněného
písku i černorudých šmahů se v nenadálé tichosti
odvalovaly za horizont.
Dveře modulu se se zasyčením otevřely.
Muž se rozhlédl a udělal první opatrný krůček
na zarudlý povrch planety.
Políbil na hranaté čelo roztomilé zelené stvoření
a něžně si posteskl - tak malý krůček pro člověka
a tak obrovský skok pro roboty.
Batole zamlaskalo, od úst mu vylétla olejnatá slina
a vyskočilo z jeho náruče. Poměrně nečekaně se
hladově vrhlo na ten největší balvan v dohledu.
Na Plutu tak začala turistická sezóna.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 08. prosince 2017, 08:51
- 483 zobrazení
- 0 oblíbené
-
