Z Á B L E S K Y
Literatura > Vícedílné
Z Á B L E S K Y
2.kapitola
Dívka sveřepě hleděla do kbelíku, který
se cachtavě plnil vodou.
"Čau", letmo pozdravila macatou kolegyni,
která právě procházela úzkou uličkou kolem.
Mezi kójemi strakatých krav nebylo moc místa,
tak ji trošku ustoupila z cesty.
Z kohoutku dotáčela vlažnou tekutinu.
Vypadala přitom jako odevzdané boží
hovádko chycené do soukolí mucholapky.
Bylo už hodně po desáté večer, padla na ni
noční směna, tak ji nezbylo nic zajímavějšího,
než v kanceláři oprášit pracovní stůl šéfa,
umýt tak nějak podlahu, pohlídat dobytek -
a případně si i na chvilku, než ji vystřídají
dojičky nastupující na ranní směnu, i krátce
zdřímnout.
Maruška byla takové spořádané a hodné
děvče. Netoužila vlastně po ničem jiném,
než být nějak rozumně nápomocná.
Studovala na zdravotní škole a ve svém
volnějším čase během sobot a nedělí
vypomáhala jako brigádnice v místním
zemědělském družstvu.
Neměla to zase tak moc lehké.
V týdnu vstávala ve čtyři, v pět ji odjížděl
vlak do města, pak půlhodinku do školy.
A odpoledne podobnou cestou zpět.
V pět hodin byla doma. Hodně se učila ve
vlaku, něco málo doma a zbytek doháněla
o přestávkách výuky.
Zadívala se do noční oblohy. Byla vidět
právě omytým malým oknem v horní části
místnosti kravína, kde vládl svým podřízeným
postarší zootechnik.
Hvězdičky na ni mrkaly, do toho se po chvíli
prolínaly i kbelíky a košťata - a nakonec také
i kikatící se fronta před pádivými schody metra.
Přesto, že byla v malé místnosti a za malinkatým
okénkem, zdánlivě neviditelný paprsek zeleno-
bílého světla si ji nakonec našel. Chvíli bloudil
mezi telefonem, skříněmi a šanony na stole, až
narazil na kbelík se stále mokrým hadrem, který
ulpíval na jeho umělohmotné stěně.
Areál kravínu se náhle ponořil do tmy.
Kolem překvapeného dobytka zavládla kupodivu
nečekaně nulová atmosféra. Ve vzduchu byla
rázem cítit jen vůně svěže orosené trávy.
Závany větříku - který nečekaně bystřil hovězí
smysly - hebce hladily vjemy z povzbudivě
vznešeného výletu do svěží přírody.
Na stěnách, a poté i na stropě haly, se objevily
náhodně prskající bublinky. Vypadalo to, jako
v pasážích pohádky Alenka v říši divů.
Některé se měnily v dorážející mladistvé okrouhlice,
jiné praskaly a vybuchovaly, až se asi nad
nimi kdosi slitoval a ony propukly v duhovitou
vidinu.
"Co se to, kujva - kšakju, děje!?", vyrušil Marušku
přibližující se hlas.
Ihned poznala povzbudivě opilecký dialekt nočního
hlídače.
"Já nevím", začala kolem sebe tápat ve tmě.
Našmátrla hodinky a podívala se na fosforeskující
ciferník. Do háje, to sem si ale zdřímla, pomyslela
si, a rozespale zamířila ke dveřím.
Z vedlejší stáje se ozval šramot.
Světla zablikala a rozsvítila se.
"No vidíte! A svítí se", málem se srazila s pajdajícím
dědou, který na ni - oslněn náhlým svitem, zašvidral.
V tom okamžiku se ozvalo i téměř nekonečné stádo
krav, několika býků, vepříků z vedlejší haly i štěkot
tří hlídacích vlčáků.
A po chvíli i štěkot psů dole ve vesnici.
Maruška se krátce zahleděla na fotografii v rámečku
na svém pracovním stolku. Byla na ni s Alešem.
Stáli uprostřed vln a oba se pitvořili, jako by je někdo
přistihl při poslouchání za dveřmi.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 11. října 2017, 08:41
- 423 zobrazení
- 0 oblíbené
-
