Z Á B L E S K Y
Literatura > Vícedílné
Z Á B L E S K Y
kapitola 1.
Z tiché noci se začaly do místnosti vkrádat
čím dál záhadnější tóny. Bylo to něco mezi
sotva slyšitelným bzučením a letmým
praskáním zbytků dřeva v dohasínajícím
krbu.
Po tapetované stěně naproti malému okénku -
šetřilo tepelné vlastnosti během krutějších
podzimních a hlavně zimních měsíců, kdy byla
krajina většinou vrchovatě zasypaná přívaly
sněhu - do zalesněného úbočí se mihl pramínek
zelenobílého světla.
Přelétl zlehka z pravého rohu, pak se rychle
vrátil zpět. A zmizel. I sotva slyšitelný zvuk
ustal.
Muž, podřimující na lůžku přímo pod rozplynulou
zářivou čáranicí, se otočil ke stěně, zašmátrl rukou
po nočním stolku a podíval se na budík.
Mlhavě světélkoval, zašlé refičky ukazovaly
na zhruba půl jednou.
Zakašlal a opět usnul.
Kdesi v dědině pod kopcem zaštěkal pes.
Pak se k němu přidali i další.
V jednom okamžiku se tak proštěkali celou
vesnicí. Dokonce se začal neobvykle půlnočně
projevovat i dobytek z blízké farmy.
A nejen to.
V domcích po obou stranách silnice se
postupně rozsvěcovala mihotavá světla.
Po chvíli se ale vše vrátilo do normálních kolejí.
Psi i dobytek utichli, vesničané upadli do
spravedlivého spánku a hodiny na věži kostela
právě odbily jednu hodinu.
Aleš se otočil na druhou stranu.
A i kdyby moc chtěl, stejně by na svoje oblíbené,
namodrale kýčovité tapety, nedohlédl. Pokud by
byl vzhůru, tedy - pokud by nevyluzoval chraplavé
skřeky jako cachtající se bizon, hleděl by jenom
na olezlou, bezvýznamně se tvářící zeď. Také by
ho jistě zarazily krystalicky zářivé mnohotvary, které
se na obrysu jeho rozchloupané hlavy tiše odrážely
od okolí jako vyplašené blechy.
Zdál se mu velice uklidňující sen.
Jakési polooděné figuríny capaly kdovíkam,
vypulírované vláčky prolétaly krajinami, úředníci
s cylindry a legračními čepičkami si nadšeně
pohrávali s obrovskými razítky a slaďoučký
porodník s fosforeskující vizitkou se neustále
s elánem nakláněl nad ženou-rodičkou, která se
blahorodě usmívala na všechny ostatní kolem.
Žádná strašidla, žádné popravy, žádné závody
o přežití.
Jeho lůžko se, kdoví jak, protáhlo úzkým
oknem a začalo se vznášet kolem usměvavých
bublinek, které se střídavě nafukovaly a nakonec
dovádivě praskaly. Některé přitom dokonce
i vyloudily třesk, jakoby právě trefil z malorážky
na cirkusové střelnici láhev dětského sektu.
Jakási skleněná brána se otevřela, ne do stran,
ale vyjela elegantně vzhůru a nad ním se objevily
tucty opálených tváří.
V první chvíli nevěděl, co má dělat. Proboha,
zase budou omílat, jestli všichni pojedeme na
zítřejší výlet do nedalekých lázní nebo raději večer
do divadla, blesklo mu hlavou.
"Čau", uslyšel za sebou konečně - a pro změnu -
i povzbudivý hlas.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 09. října 2017, 08:41
- 464 zobrazení
- 0 oblíbené
-
