***

Palicí biju ji
a rány rozvírám
sochorem.

Nevydáš?
Nevydám!

Tluču ji kladivem,
zatínám do ní
krumpáč i prsty.

Nevydáš?
Nevydám!
(to říká Země)

A převalí se.

Ne-vy-dám!
Ne-vy-dám!
Ne-vy-dám!

Směje se na celé kolo
trochu koketně a trochu jako děvčátko;
tančí v piruetkách.

Ty zatím, parazit, vrtáš
v jejím bříšku
svědivé dírky.
Poznáváš
její nitro,
myslíš si,
maličký doktůrek,
lezeš po ní
poklepeš bříško
ekrazitem
a posloucháš.

Nešimrej,
nevydám
říká, když usínáš
ve stínu na jejích
chladivých prsou.

Hu-u-u?
(vytřeštíš oči do tmy)
Jak že jsem stará?
Smíchy se třese
až do morku
astenosféry:


To Tvé směšné názvosloví!

kůra
jako bych byla pomeranč

a plášť
jako bych byla škeble

a jádro
jako oříšek!

Ty máš rozhled
opičáku!

Chichotá se
tančí a
moře se vlní
jako lehké šaty
smích s ní cloumá
a domy, stromy padají,
všechno se řítí.