N A T Á L I E - závěr
Literatura > Vícedílné
N A T Á L I E
3.kapitola
Všichni se vtěsnali do jeho malé svobodárny
v centru města. Stačil si povšimnout, že tito chlápci
od policie byli vlastně jen takoví obyčejní otravové.
Jeden měl na sobě na první pohled otřískanou
semišovou bundu, kterou mohl klidně nosit při
svých kreslených nájezdech Pancho Kid, druhý
se do křesla vevalil jako vylepšený buran z předměstí
Horní Dolní - a ten zbylý postával u dveří v jakémsi
bdělém postoji eléva při honbě za pokladem.
"Kdopak to byl?", byla první otázka, která
ho začala probírat k životu.
"Zdena. Příjmení ale zatím neznám", odpověděl
automaticky.
"Hm - vy se někam stěhujete?"
"Ano", řekl. "Co je dneska za den?", nemohl
si rychle vzpomenout.
"Štvrtek", vyhověl mu žoviálně muž z Horní Dolní.
"V pondělí přijedou stěhováci - koupil jsem si větší
byt u přehrady", pohlédl na něho.
"Vy máte ale z pekla smůlu, před měsícem to byla
Monika a -", pronesl v návalu snad i energie muž
z okraje města.
Kid na něj káravě pohlédl a zmírnil tón: "Znalste
Kláru?"
"Vám ale ty vaše bývalý kamarádky kdosi cílevědomě
likviduje - co!?", nedal se v pátracím návalu
zanícení odbýt pobuda.
"Cože?", probodl pohledem detektiva a zpozorněl.
"Promiňte, ale je to tak", Pančo Kid na něj bezvýrazně
hleděl. Měl v očích takřka výraz jakéhosi snad
i soucitu.
"Nelekejte se. Vás se to už po těch měsících asi -
prozatím - týká jen velice okrajově. Vy máte přece
pevné aliby, jak jsme si ověřili. Vy jste je patrně
obě - teda Moniku a Kláru, zavraždit nemohl.
A tak brutálním způsobem!", pohlédl bleskově
na holuba, který právě přistál s lomozem za oknem
mansardy. Byl to až překvapivě rušivý moment.
Komisař se nadechl a zakroutil hlavou: "No, a nebyly
to navíc jen pouhé obyčejné vraždy. Bylo to dál čisté
zohavení těl - to víte, vydlabat oči nebo skalpovat
lebku! A tudíž jste zaručeně ani - jak bylo napsané
v pitevní zprávě - nemohl násilím strhnout medailon
ze žlutého kovu s portrétem Panenky Marie z pravé
dolní končetiny oběti?
U které to bylo?", pohlédl ke dveřím.
"U té Moniky", ozvalo se chraplavě.
Vyšetřovatel pokýval hlavou: "A proč byste taky
bral tašku z ceněné krokodýlí kůže, když jste tam
vůbec nebyl, že ?!", pokusil se o smířlivý úsměv:
"Byl jste přece společně se spoluhráči na pódiu
vinárny - tak alespoň, pro vás - zásadně dobrá
informace."
Koukal na ně. Hlavou se mu začaly prolínat otázky
společně s odpověďmi. A tak se vnitřní zmatek šířil
snad všemi chemickobiologickými směry.
Co po něm, ksakru, chtěli!?
"Nebo jste si někoho na ty vraždy důmyslně najal?",
vyhrkl pobuda z Horní Dolní, když nenápadně
nahlížel mezi knihy v krabici uprostřed pokoje.
"No nic - jedeme náhodou kolem, tak jsme si řekli,
že vám jen oznámíme, že vaše kámoška, teda slečna
Klára, je mrtvá".
"To já přece už dva dny vím - volali ste mně přece."
"Neříkejte", zamyslel se Pancho.
Po půl hodině odešli. Dopotácel se do maličké
koupelny a pustil si na hlavu proud ledové vody.
Byla opravdu velice studená, nechal ji tak minutku
jen tak protékat a mezitím v přestávkách hledal
svůj obličej v zrcadle nad umyvadlem.
Zaostřoval pohled - chvíli do předvčerejšího mlhavě
divokého snu s Klárou, chvíli na cosi, co mohlo být
částí jeho těla. Najednou si vzpomněl i na historický
objev - Moniku s překrásně rudě medovými vlasy.
Hodil si na hlavu ručník.
Svezl se na nazelenale kachličkovanou dlažbu
a na okamžik zavřel oči - mohlo to vypadat, že
ztratil vědomí. Zaslechl známý hlas: "Miluji tě -
miluji tě."
Odpověděl s krůpějemi potu na čele: "Miluji
tě, hrozně tě taky miluji, Natálko."
"Já vím, já moc dobře vím! Budeme spolu navěky.
A nezapomeň si konečně vyčistit prach za rámem
postele, lásko!"
Otevřel oči.
Sladká vidina se rozplynula. Zbyl po ní jen závan
studeného vzduchu, který sem profukoval
nedovřeným větracím oknem do dvora.
Když se do jeho bytu v pondělí nahrnuli
stěhováci, po dvou hodinách si mnuli zarostlé
brady - máme zatelefonovat šéfovi? Nebo policii?
Nebo je to všechno, co jsme tady našli
schované za postelovou válendou, naše?
"Volové, to je přece náš bonus, naše nálezné!",
pokáral nosiče jejich parťák.
A tak shrábli překrásnou kabelku z pravé
krokodýlí kůže, plnou naštěstí jen australských
dolarů i zlatý náramek s v emblémem Panenky
Marie.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 08. září 2017, 08:39
- 843 zobrazení
- 0 oblíbené
-
