Atmosféra

Atmosféra

Občas v rámci obohacení  mé peněženky chodím na doprdelepráce ( DPP ) a dopičipráce

( DPČ ).  Kdysi jsem prodával pro jednu firmu v den zvaný Silvestr zábavnou pyrotechniku. Pamětliv naučení šéfa jsem vše krásně vychválil ( léta vysoko, efekt je hodně do šířky, barevný atd. ). O půlnoci jsem šel na náměstí, kde moji dopolední a odpolední zákazníci  používali mnou prodané produkty. To jsem si před tím neuvědomil, že mě mohou poznat a hned vše reklamovat. Naštěstí byli opilí.Před lety jsem o jednom víkendu prodával staré české nápoje. Zaučoval mě sám majitel firmy, který se stále divil, že u něj nikdo nechce pracovat a nikdo nic nekupuje. V sobotu ráno po příjezdu do jednoho města jsme začali prodávat. Aspoň dotyčný majitel, z kterého posléze vylezlo, že vlastně majitel není, ale jen milenec majitelky se tak domníval. Přesunul se o tři metry dále na zahrádku restaurace hned naproti a odsud vše řídil. Hned na první moji zákaznici křikl, že si ho večer vyhoní ve sprše a bude na ni myslet. Na druhou křičel po dotazu na tvar lahví, že mladá holka ji má úzkou a proto potřebuje úzkou a dlouhou láhev a taková stará čarodějnice jako vy, si tam potřebuje strčit krátkou a širokou. Vedle měl stánek Francouz s klobásami z Francie. U některých měl nápisy liška ( jako s příměsí hub zvaných lišky ), osel ( skutečně z osla – zvířete, ne z města ). I zastavila se u něj paní a ptala se, zda jsou klobásy skutečně z lišek a oslů. Můj majitel sotva sedící na židli zařval na půl náměstí - osla máte doma a na hřibek si sednete, protože se mu nepostaví. Když se takto u mě navodila vánoční atmosféra naznačil jsem panu majiteli, že práce je pro mě příliš složitá, obtížná, náročná a, že se tento stav nezmění. Hned poté jsem byl propuštěn. Také před lety jsem prodával u jiného majitele svařené víno. Původně jsem se domníval, že to svařené víno, které si chystám sám, je to správné víno. Byl jsem vyveden rychle z  omylu. To se vezme krabicové víno, vhodí se tam libra kompotového koření a dvakrát tolik cukru. Vše se zahřeje na téměř sto stupňů. Čím více kompotu, cukru a teploty tím jsou zákazníci více nadšení. Někteří si chodí opakovaně a tvrdí mi jaký dobrý svařák mám. Dokonce jeden anglicky mluvící zákazník si se synem chodí opakovaně. Říká, že jeho rodiče emigrovali s ním do Švédska, a on  teď přiletěl s dospělým synem do Čech ukázat mu svařák atd. Za každý kelímek mi dává padesátikorunu spropitného i když ji nechci. Večer to již nemohu vydržet a říkám svému poslednímu zákazníkovi – co kdybyste si vzal od někoho kdo snědl kompot tu vodu co zbyla v nádobě, zahřál a budete mít to samé, zdarma a eventuálně pro větší iluzi můžete přidat trochu vína. Skutečně jen trochu abyste si nezkazil chuť. S tímto slovem také končím tuto DPP. Poté také před nějakou dobou ( v létě ) prodávám višňák. Samozřejmě v teple se po pár dnech zkazí. Přijíždí nadřízený podřízený ( zkrátka zásobovač ). Ochutnává ocet, který se z toho za pár dní vytvořil a konstatuje – to je hnus. Musí se to upravit. Použije se voda, cukr, sirup s příchutí višní ( takže cukr, voda, aroma višní ) a dozvídám se, že se na višňák nevztahuje vinařský zákon, takže tam může být cokoliv. Takže končím a jdu po pár dnech o víkendu prodávat burčák. Ano na stánku je napsáno burčák a ve stánku jsou dvě láhve skutečného burčáku. Ty však nesmím prodat. Jsou tady pro případnou kontrolu jako důkaz, že se tady skutečně prodává burčák a také si z nich může kontrola odebrat vzorky pro kontrolu. Myslím si, že zcela zbytečně. Ve skutečnosti se prodává částečně zkvašený hroznový mošt, který všichni samozřejmě považují za burčák, protože je to přece to samé, akorát podle zákona se  burčák smí označit produkt z českých hroznů. Tento je z maďarských. Řekl bych, že hrušky padaný jablka a cukr. Vše jedno jaké národnosti. Atmosféru vinobraní jsem si také takto užil a raději jsem začal pít ukrajinský kvas, což je například částečně zkvašený chleba nebo červená řepa atd. Aspoň tomu zatím věřím, protože jsem to neprodával. Abych nekončil takto depresivně tak jsem skutečně zažil situaci, kdy prodávaný produkt byl chutný, kvalitní a z  udávaných surovin. Opakovaně ho po dobu několika let na vánočních trzích v rodném městě KG prodával cikán ( sám se tak označoval ) s přezdívkou René. Produkt se nazýval živáńská. Již několik let do rodného města KG nejezdí – drahý nájem prodejního místa. Jsem rád, že tržní prostředí konečně vymítilo kvalitní produkty, protože jednak na ně nemáme a jednak co bychom dělali s tím odpadem. A tak si vzpomínám jak jsem před lety co by fanda německých klobás prodával před vánoci v jednom městě grilované bavorské. Jednou jsem byl seznámen s jejich výrobcem. Vyráběl je hned za rohem. Kdyby se ta ulice aspoň jmenovala Německá, bavorská, Berlínská, Mnichovská nebo tak nějak. Hned po návštěvě jeho provozovny ( byl jsem poctěn důvěrou a směl  pro ně jednou dojít místo šéfa )  jsem skončil s touto DPP.