
A c h !
Ty křemenné svěžesti
na čepičkách přílivu
- by zemšťan odfrkl
si uchvácen
nad proměnami
vlnivého bytí
Tou kodrcavou nití
si moudrý polospánek
hladí
Zahleděn snivě do dáli:
do blankytu vesmíru
kde cíle
jsou přece
tak snadné
a magnety nitra
tak vnadné
Tak sklouzl do hlubiny
Ponořil se
do temných očí
do rozevlátě
beder chapadlových
přes vlhká noční ústa
jak
dejme tomu
šampaňské a langusta
- popadl konečně
louky, rybníky
vševidoucí hory
a lesy i s pralesy
za pačesy