M O Ř E

Literatura > Poezie

 

A c h !

 

Ty křemenné svěžesti

na čepičkách přílivu

- by zemšťan odfrkl

si uchvácen

nad proměnami

vlnivého bytí

Tou kodrcavou nití

si moudrý polospánek

hladí

 

Zahleděn snivě do dáli:

do blankytu vesmíru

kde cíle 

jsou přece

tak snadné

a magnety nitra

tak vnadné

 

Tak sklouzl do hlubiny

Ponořil se 

do temných očí

do rozevlátě 

beder chapadlových 

přes vlhká noční ústa

jak 

dejme tomu

šampaňské a langusta

- popadl konečně

louky, rybníky

vševidoucí hory

a lesy i s pralesy

za pačesy