KOMÁŘI - NEBO BACHYNĚ?
Literatura > Vícedílné
KOMÁŘI - NEBO BACHYNĚ?
2.kapitola
Do místnosti se začali zlehka trousit také další
záhadní členové spolku.
"Co s ním?", ostražitě překračovali chvějící se tělo
před vchodem.
"A je nás už dost?", poznamenal opatrně místní
holič.
Muži se rozhlédli kolem sebe. Za pokus to stálo.
Hodili na hospodského tři strakaté ubrusy z prvního
stolku, někteří si omotali i ústa utěrkami, které se
vyžehleně chystali k dnešní šichtě, a opatrně chytili
výčepníka za ruce a nohy.
Vypadalo to, že jsou občané za státní peníze v tomto
téměř zapomenutém zrníčku světa celkem vyrovnaní.
"Kolegové, von má určitě mor!" pokusil se o přidušený
úsměv postarší nezaměstnaný traktorista, který byl
v dědince vyhlášeným paroháčem, ovšem ve svém
volném čase také spolehlivě fungoval jako taxikář.
Rozvážel babičky na pole, dědečky na nevysokou
stráň, kde si na lavičkách povídali o všem možném,
ženské ke kadeřníkovi a rybízky do posilovny hned
vedle kostela. A aby toho nebylo málo, měl i své
favority mezi bohatšími dětmi, které podle pořadníku
vyvážel do mateřské školky, školy a také zpět.
"Enom, aby si to nepřivezl. To by se pak mohlo týkat
nás všech", znervózněl učitel tělocviku, který si
mezi obyčejnými místními starousedlíky snažil udržovat
pružnou postavu i ducha.
"Blbče! Viděls někdy mor?", zavzdychal pod tíhou
nafouklého výčepního starosta.
"Pozerajťe sa na tje zahnisané vredíky", štítivě se
ušklíbl bývalý místní vojín, nyní - tak říkajíc - vřele
adoptovaný ceremoniář z pohřebního ústavu, který
ukázal na prosakující skvrny.
Muži ztuhli.
Hospodský baculáček dopadl na půlnočně umytou
podlahu přímo za výčepním pultem.
Skupinka po sobě chvíli vystrašeně koukala.
"A je to tady", zašeptal nakonec lovec ryb, který
komickému výjevu s opěněnými ústy přihlížel od
roztočené pípy.
Náhle se ozval rámus, jako když opravdu vybuchne
atomová ponorka - a nejen jedna. Jakoby se jich
najednou neopatrně srazilo alespoň padesát.
Zlověstný rachot mlátil do všeho kolem. Zesiloval
a slábl, aby poté znovu mohutněl.
Hospoda se ponořila do téměř úplné tmy.
"To je neuvěřitelné!", vykřikl starosta, který měl
momentálně tu výhodu, že se mohl podívat z okna.
Osazenstvo se nahrnulo za ním.
Návsí právě v příšeří cválalo snad nekonečné
stádo koní.
Strakatí, hnědí, černí i bělouši, hřebci i kobylky.
V bezhlavém úprku se mezi sobou míchali, jako
hrozinky ve svátečním těstu pod rukama zkušeného
pekaře.
A všude kolem dopadaly obrovské hroudy čehosi
bílého.
"Kroupy!", vykřikl s hrůzou v očích holič.
"Gážovská dilinosť!", zařval ještě hlasitěji hrobní
deklamátor: "To sú predsa rozdrvené hviezdočky."
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 31. července 2017, 08:39
- 556 zobrazení
- 0 oblíbené
-
