KOMÁŘI - NEBO BACHYNĚ?
Literatura > Vícedílné
KOMÁŘI - NEBO BACHYNĚ?
1.kapitola
Vesnička ležela - no, ležela, řeklo by se třeba: se nacházela,
nebo spíš, se povalovala - taky to nebyla úplně vesnička.
Bylo to vlastně takové téměř menší městečko. A tak nějak
se potácelo na území nikoho.
Před časem byl tento pochybný útvar na okraji rozsáhlé
vojenské oblasti, kde mimo tisíců vojáků a jen několika
desítek civilistů, tiše bděla různá vojenská zařízení.
Dnes - a to jen díky nějakým záhadným plánům skupinky
státně mocných, dostávali setrváci takové podpory,
že se jim nevyplatilo se stěhovat někam do podivného
neznáma. Jak se podařilo hbitým novinářům nějak zjistit,
mělo se kdysi v budoucnu v tomto regionu stavět
superglobální letiště se vším, co k takovému monstru
patřilo. Patrně tu mělo dojít k přestavbě na regulérní
město nebetyčných rozměrů.
Zatím se ale tisícovka místních tímto snem jen nadějně,
a vcelku ležérně, opájela.
Mládenci - bylo jim tak dohromady kolem stovky let,
a byli dva - na lavičce před místním pohostinstvím
a současně i pár kroků vzdálenou prodejnou potravin,
si právě čerstvě rozlouskli dvě lahvová piva.
Do dohodnuté doby, kdy je hospodský vpustí do lokálu,
zbývala necelá půlhodinka.
"Co říkáš na tu zelňačku?", pravil ten starší a pokusil
se diskrétně říhnout.
"Cože?", zahleděl se na něj mladší.
"Tys dneska ráno nebyl na rybách?"
"Dneska je úterý. V úterý nikdy nechodím."
"Jo, tak to bys zíral. Už když jsem scházel kolem
mostku, zdála se mně voda nějaká chmurná. Ale moc
jsem si toho nevšímal. Ale jak sem došel k rybníčku,
bylo to jasný! Byl celej zelenej - a to až samotné hrázi!
Říkám ti, voda úplně zelená, jako brčál!"
"Nekecej blbosti."
"Ale, podrž se, všude ticho, jako v hrobě."
"No a co?"
"No a co? Vždycky kolem kvákaly alespoň mloci,
pískaly a štípaly ty potvory - ty šupinatý bachyně.
No a nezaprudila ani jedna vážka."
To je podivný, přemítal v duchu mlaďoch: " Nehlásili
nic v rozhlasu?"
"Co by měli hlásit?"
"Třeba se rozhodli práškovat. Třeba tady lítalo letadlo
a my zatím pospávali."
"Vole, víš co dokáže takový práškovací letadlo?!
To je randál, jakoby by ti bouchla na dvorku atomová
ponorka! A navíc - zelená voda! To by tam muselo
vysypat alespoň padesát vagónů špenátu."
Jako když luskne prsty. Muži se vzájemně do sebe
zabodli očima.
"Že by se konečně přihlásili?"
"Hrůza - ale je to možný. Nakonec uvidíme, co bude
za chvíli na schůzi."
Byl to celkem podařený rozhovor, dokud je nepřerušilo
zaskřípání dveří a výkřik hospodského:
"Tak polezte, chlapi, zase ste tu jako první!"
Pak se náhle prudce rozkašlal a jeho nadívané tělo
se zhroutilo k zemi.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 26. července 2017, 08:42
- 1040 zobrazení
- 0 oblíbené
-
