JÁ MÁM HLAD
Literatura > Vícedílné
JÁ MÁM HLAD
4.kapitola
Šéfredaktor ťukl prstem do papíru, na který
téměř pobaveně právě hleděl.
"Víte, milá slečno, to, co jste napsala, je jistě
snad i pro někoho poutavé", podíval se na dívku,
která se choulila v křesle před ním "ale nejsme na
začátku minulého století."
Nadechl se a odklepal do cínového popelníku
trošku popela z rozšafné dýmky.
"Takové ty skazky - co skazky - mýty", opět
se syčivě nadechl, no, byl to již starší muž
v jakési upatlané semišové vestičce, "dneska
už zajímají jen -", opět se nadechl, a vypadalo
to, že snad i zamyslel,"můžou zajímat jen
ohraničenou vrstvu senzacechtivých čtenářů.
Vezměte si, prosím vás, různé ty bláhové předpovědi
z historie lidstva.
Třeba námět jakéhosi rázovitého pisálka ohledně
budoucí zkázy Titaniku", usmál se, "pravda, tohle
se pak kupodivu naplnilo - " Zakašlal a přitáhl si
růžový šátek, který měl omotaný kolem krku.
"A nebo, i podobně vycházející předpověď, výbuchu
kdesi v Krakatoa", zakašlal, "vždyť to jsou přece jen
takové záblesky náhod!"
Významně se odmlčel. "Ale znáte jistě, co je to tak
zvaná výroba dějin? Viďtě?!" Shovívavě na ni mrkl.
"Pohleďte upřímně třeba na slavnou Babičku. No přece
ten světový román od Boženky Němcové!"
Bleskl po ní na vteřinku takovým nějakým rentgenově
bádavým pohledem.
" A co za tento nádherně lidský epos dostala?!"
Udivená dívenka se nadechla a špitla: "Trnovou
korunu".
" No vidíte!", téměř otcovsky poznamenal šéfredaktor.
Slečna si přejela čelo papírovým kapesníčkem.
Zalapal po dechu a vstal. Přistoupil k oknu
a zavřel ho.
"Promiňte, je tady zima, to víte - červenec",
pochválil svoji vnímavost a opět se posadil.
Bylo vedro, jako na Sahaře, dvě hodiny
po poledni.
"Víte, moje milá, takových elévů v redakcích po
celé zeměkouli už bylo," téměř posmutněle na
ni zamrkal.
Když práskly dveře a z popelníku se rozlétly
drobné padáčky popela, mužův pohled dopadl
na obrovské zrcadlo těsně u jakési - v duchu
patrně utopického realizmu - imitace krbu.
Šéfovi kontury se matně mlžily. Něco od šedé
po zelenou. Hlava se mu ve výsledku v horní
části poněkud nadměrně rozšířila a lícní
kosti ustupovaly do pozadí. Současně s těmito
zdánlivými zázraky se jeho tělo obdivuhodně
menšilo.
Holohlavá žena zírala z mírného návrší na přírodní
výjev pod sebou.
Byl nádherný! Řeklo by, se okouzlující. Jiný kraj,
jiná vize, pomyslela si.
Pokývala hlavou a cosi nesrozumitelného řekla
taxikáři s turbanem, který si stále dokola popiskoval
jakousi orientální melodii na třech tónech.
Zaprášený taxík se rozjel směrem k letišti.
Když rozlícená milá klopýtala po schodech
z jedenáctého patra k východu ze sekretariátu
vydavatelství, neustále si přehrávala slova
šéfredaktora: Jistě, složitě - chci vám říct...,
hm, že tak zvaně pašovat, se dá dneska v takových
pohádkách ledacos. Nakonec, proč ne, i radioaktí
vní
materiál, různé utajované vědecké objevy, vývojové
čipy, všelijaké utopické molekuly DNA - a nejen to!
Opakuji vám, o takový pohádky nemá dneska už
nikdo z čtenářské obce zájem. Snad tak v poťouchlých
sci-fi filmech nebo seriálech.
"Blbec - a takový předpotopní kreténi si pořád bafají!",
vykřikla do tichého schodiště.
Jakmile se udýchaně objevila konečně na čerstvém
vzduchu, na rušném přechodu křižovatky před ní
se právě rozsvítila zelená. Mladá slečna se ještě
stále potácela v nemilých souvislostech, když ji
odhodilo stranou zběsile se řítící červené hasičské auto.
Inu, dnešek byl pro záchranáře mimořádně náročný
od samého počátku.
Nedaleko totiž výbuch rozmetal na trosky firemní
budovu jakési společnosti Blueby.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 3 bodů
- 2 komentářů
- 1 hodnocení
- 10. července 2017, 09:00
- 1156 zobrazení
- 0 oblíbené
-
