JÁ MÁM HLAD
Literatura > Vícedílné
JÁ MÁM HLAD
1.kapitola
No co, stejně dostanu padáka, tak kam spěchat?
Opakoval si tuto zdánlivě obehranou písničku
a zvolnil téměř běh.
Podíval se na hodinky a rukou si pohladil vlnku,
která se mu klikatila na mírně propoceném čele.
Právě před ním padla červená.
Zastavil se a tupě zíral na druhou stranu řeky..
A zase ta vlnka!
shrábl ji opět na pravou stranu, aby se snad -
ještě ke všemu - nenaučil švidrat.
Dnes to určitě padne.
Co budu dělat? Kašlu na to. Dám si pár dnů
oddechu - a na úřad.
Hm - přes všechny nepříjemnosti, na které
byl doposud zvyklý - se i při rychlejší chůzi
pousmál. Pobavím se s novými maškarami,
nakonec obejdu pár stavenišť, poklábosím
s kdovíkým, a bude to.
A zas bude nějak dobře, rozhodl a vykročil
za pověstný poslední roh.
Měl už před sebou jen tak sto metrů a byl by
vkročil na recepci firmy Blueby.
Byla to nenápadná společnost, která se -
jak již dávno pochopil - zabývala dovozem
a vývozem všeho možného.
"Stůjte, občane, copak nevídíte policejní
pásku!", vyskočil před něj mladý policista
a rozpřáhl ruce.
Zvedl pohled z chodníku a zabrzdil.
Před ním se tyčila policejní uniforma a za ní
ulice plná sutin a kouře.
Zastavil se a zíral. Hleděl nevěřícně na tu
spoušť, na nervózní policajty, na stádo sanitek,
hasičských i policejních aut.
"Co se to tady, proboha, děje?"
Policista se pootočil a ukázal směrem do neznáma.
"Copak to nevidíte?! A ustupte, občane!"
Ustoupil. Kdosi ho chytil za ruku.
V tom momentálním duševním zmatku si vůbec
předtím nevšiml spolupracovnice, která na něj
už hodnou chvíli gestikulovala.
"Pane Sašo, to je hrůza!"
Otočil se a nabral konečně trochu potřebného
dechu do plic.
"Aha. To ste vy, paní - sakra, jak se -",
žena v moderním úboru, tak z roku, kdy se
narodil, mu - podle zaběhlých pravidel -
napověděla, "Magda".
"Promiňte, Magdo - co se - "
Tlaková vlna je okamžitě srazila k zemi.
Ozvala se rána jako z děla, jak se říkalo už od
nepaměti.
V očích se mu začala kroutit jakási kolečka,
chvíli zářila, pak se prolínala s kosočtverci,
do toho se na něj culila jakási želatina, pak se
před ním objevil propracovaný úsměv Magdy -
nakonec byla to jistě atraktivní uklízečka ,
která zaskakovala všude, kde bylo třeba -
ihned vzápětí poznal rozházené papíry, na
kterých se červenala, zelenala i modrala
všemožná razítka. Poletovala vzduchem jako
probuzení netopýři.
Téměř dokonale se probral až v autě, které
ho odváželo. Před nimi - a když otočil hlavou -
i za nimi, houkaly srdceryvné sirény a blýskaly
modravé majáčky.
Mířil někam do neznáma. Když se prodraly
spletitými uličkami, majáky zhasly a sirény
se rázem odmlčely.
A za nimi téměř zapadl chaos velkoměsta,
rázem nastalo obyčejné a vcelku příjemné ticho.
Kolona prudce odbočila do mlhavého průjezdu,
stromovitého parku a - jakoby dostal lehkou, ale
účinnou ránu opět do hlavy.
"Pane Sašo, pane Kowalenský, pane Sašo -",
ozývaly se mu naléhavé vzkazy odkudsi z daleka."
Otevřel oči a zaostřil na muže v zelenobílém
plášti.
"Už je to dobrý", pravil ten strašák nemocnic
a poodstoupil.
/pokračování/
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 5 bodů
- 4 komentářů
- 2 hodnocení
- 26. června 2017, 09:09
- 1051 zobrazení
- 0 oblíbené
-
