Z L A T O - závěr
Literatura > Vícedílné
Z L A T O
závěr
Pantáta Bezoušek seděl jako obvykle a žmoulal -
kdoví jakým všeobjemným pohledem - někam
do neznáma.
Byla tam ovšem také na okamžitý pohled nepatřičně
nová návštěvnice, která právě připalovala obvyklý
doutník. Komu asi?!
Prosvítila ho pravidelné štamgastce - téměř
průsvitné, historicky upravené a kdoví čím nasáklé
dámě.
Ta jí na vřelou oplátku křečovitě šmudlila její téměř
do černa opálenou ruku. Přitom pilně nasávala
a nasávala fialově zbarvený kouř, který vybafávala
do nevinného okolí.
Právě, když se do široka rozlétly dveře kuchyně,
a proskočil jimi číšník s čistým popelníkem, vzneslo
se místností láskyplně mlaskavé zachrochtání.
V nálevně U zatáčky se dneska začalo jistě
odehrávat něco okouzlujícího.
Roznašeč za sebou přistrčil nohou létací panel, setřel
si utěrkou propocený zátylek, přejel pohledem na pána
domu, který na něj - snad povzbudivě - hleděl od nálevního
pultu. Nejprve opatrně položil nádobku na popel před
nesourodou dvojici a po mírné úkloně neurousaný jídelní
lístek na obvykle prázdný stůl čtvrtý v řadě od okna..
Za Rolandem se automaticky přibouchla vrátka.
Rozhlédl se a zamířil k baru. S omluvnou grimasou
pokrčil rameny a mrkl na majitele: "Nemám nic...
vlastně, dám si dneska tak trošku na sekeru -
nezabral ani čudl...Omlouvám se vám, ale - snad
budu mít zítra -", nedokončil vzletný monolog,
protože šéf mávl rukou, hrábl ihned pod pult
a vypadalo to, že kdesi v podzemí katakomb rýsuje
nabroušenou mačetkou další kostrbatý, mučednický
zásek.
Rybářské náčiní odložil u obvyklého místa, hned
u dveří do prostoru, odkud se někdy šířily do
místnosti i podbízivě voňavé odéry. Z prosklenými
vrátky do kuchyně ovšem nyní vládla jen vyčichlá
temnota.
Ale, copak se to děje?! Okamžitě ho napadlo, když
jeho zrak letmo narazil na neobvyklý přírůstek.
Byl tak vyvedený z míry, že po cestě kolem nevšední
dvojice náhle narazil na nečekanou překážku.
"Promiňte!", uslyšel, když se nemotorně pokoušel
zvednout z prošlapaného koberce.
Ještě, než pohlédl vzhůru, uvědomil si, že se na
něj ta anonymní krasavice upřeně dívá. Byl to jen
úder blesku?
"Promiňte, zapomněla jsem si nohu v uličce.
Opravdu mě to mrzí - promiňte!"
"Nic tak vážného se jistě nestalo," vykoktal,
a pokusil se napřímit.
Balancujíc na jedné noze doplnil napínavé
ticho:" Roland... Jmenuji se Roland."
"Howg ... mně naše maman", pohladila ruku
s doutníkem a vyzývavě na mamičku mrkla,
"říkává Zlatá rybka."
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 0.4 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 02. června 2017, 08:52
- 514 zobrazení
- 0 oblíbené
-
