MUŽI VE ŽLUTÉM - závěr
Literatura > Vícedílné
MUŽI VE ŽLUTÉM
závěr
Dny ubíhaly, jako každé jiné v tomto roce.
Ale nakonec i v letech předešlých.
Na zem zase dopadalo možné tajemství
černoty. Byly však navíc masopustní svátky.
Mráčky se temnily. Obloha tmavla a zpěv
ptáčků pozvolna utichal, poslední nespavé
krávy zabučely - až nakonec nastalo to
konečné utišení, které jen po každých
čtyřiceti minutách přerušilo vzdálené
houkání motoráčku, který se loudal
v pravidelných intervalech - s posledními
zbytky podřimujících pracujících, vracejících
se ze zaměstnání domů - vstříc pohodlným
postýlkám v usínajícím městečku.
Dnes ale také mířil po silnici stejným směrem
podivný muž, celý ve žlutém. I přes téměř
dokonalou okolní tmu, jeho výrazná barva
byla patrná na několik desítek metrů.
Několik míjejících aut již z dálky opatrně
zvolnilo jízdu. Muž na ně ani nepohlédl.
Byl už téměř u svého cíle.
Přes hmotu svých žlutých brýlí hleděl ke
druhé odbočce doprava.
A konec jeho cesty se blížil.
Těžká železná brána hřbitova byla zavřená.
Na ozdobně propletené kulatině výplně visel
pochopitelně bytelný zámek. Odrazil se -
protože to byl nakonec pravák, pravou
nohou - a vznesl se nad hroty překážky.
Hrobka stála až na samém konci vzrostlé
aleje. Muž neměl žádnou práci s překonáním
těžkého náhrobního plata. Hravě ho odsunul,
a za sebou opět uzavřel, a opatrně vstoupil
po několika rozpadajících se kamenných
schodech do podzemního nitra.
Rozhlédl se a zaťukal na elegantní rakev
přímo u stěny na levé straně: "Jóžo, brácho,
všechno je, jak má být...Tady se říká: dobrá
práce."
Otřel si zlatavou tvář a posunul víko vedlejší
rakve. Překročil její stěnu a ulehl na hromádku
roztroušených kostí. Zatáhl za sebou opatrně
horní stěnu a téměř s uspokojením ihned
upadl do vlídně nadpozemsky éterického
odpočinku.
Dívka cupitala po dlážděném chodníčku
do garáže. Automatickým ovladačem vytáhla
vrata, sedla do auta - už nikdy nebudu
chodit pěšky! - zamrazilo ji, a pozvolna se
rozjela. Takové pitomé představy mě můžou tak
akorát - málem najela na zmátoženého ježka
přímo uprostřed cesty.
Když míjela na silnici k městu postavu
ve žlutém, vyhodila blinkr a opatrně ji objela.
Maškara - pomyslela si - v tuhle dobu
a sám...Z které galaxie asi přichází ?
Usmála se.
Na co myslím? Z galaxie? Už mě přestaňte
štvát!
Zařadila trojku a povolila spojku autíčka.
Šlápla na plyn. V nemocnici bude nával.
A já mám zase mimořádnou noční.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 3.8 bodů
- 2 komentářů
- 1 hodnocení
- 2 hodnocení neregistrovanými
- 12. května 2017, 08:54
- 753 zobrazení
- 1 oblíbené
-
