Jde to Dobré Wow!

G E N E R Á L K A - závěr

Literatura > Vícedílné

 

 
G E N E R Á L K A
závěr
 
 
 
"Už jsem se posadil", vydechl nedočkavě.
"Máte už pevně upoutaný přístroj k vašemu
pravému ušnímu vstupu?...Tak si tuto pozici
ověřte zatřepáním své hlavy... Dobře, tak je
vše, jak má být....Nyní sepněte svoje ruce
k sobě a obě zvedněte nad hlavu...Už jste
v této pozici?... Výborně! A nyní jen dýchejte,
dýchejte... 
Dýchejte jemně, pozvolna a zlehka", slyšel ve 
sluchátku...Nyní cukněte prudce levou nohou...
Dobře...A dýchejte volněji...Utřete si čelo 
v předklonu o ubrus, který máte na stolku 
před sebou. Ruce mějte stále spojené nad
svojí hlavou...Dobře... Dýcháte, čím dál
svobodněji, už necítíte chlad pod vrcholkem
hlavy...vaším tělem se pozvolna vlní jen
příjemný pocit libosti. 
 
Zavřel oči a snažil se nadechovat 
a vydechovat v rytmu, který mu ukazovaly
hodinky někde v hloubi jeho mysli.
"Nádech - a výdech", opakoval hlas
z telefonu.
"Nádech a výdech - a počítejte se mnou",
začínalo mu sdělovat podvědomí.
"Jedna, dvě, tři - ", začal v duchu také
počítat. A, poctivě řečeno, dopočítal se
až někam ke dvaceti. Pak se mu před 
očima postupně začala rýsovat postava,
která vypadala, jako někdo velice známý.
Ale, za boha, si nemohl právě vzpomenout,
kdo to, ksakru, byl.
"Až uslyšíte svoje jméno - Kvádlum - 
půjdete si lehnout do nenapuštěné
vany", navrhl mu hlas...
"Dýcháte pozvolna - zlehka, nádech 
a výdech - tak je to dobře. Jste čím dál
víc odpočinutý, začínáte být malátný -
před vámi je jen klid a mír...začínáte se
propadat do klidu a míru...Jste klidný
a připravený...Počítejte čtyři, pět, šest,
sedm - pomaloučku na vás dopadá únava.
Osm, devět - přesně v pět hodin odpoledne
se probudíte...převléknete se a půjdete do
parku na náměstí před domem, kde bydlíte.
Natáhnete si na čtvrtou budíka a ... a také
na čtvrtou budík na svém mobilním telefonu...
Jste odpočatý a soustředěný... posloucháte
soustředěně můj hlas... A jste nyní v parku
na náměstí před domem... V odpadkovém koši
- u třetí lavičky za sochou - vyzvednete balíček, 
který bude úplně u dna - bude v něm mobilní 
telefon...
Zapnete ho a na monitoru se vám rozsvítí 
003586, vy doplníte číslovku 12... 
Pak nastavíte číslo,  které se vám objeví
v mysli, řeknete-li si Bio Rozmarýn...
Nyní se váš dech vznáší, vznáší - 
pozvolna kráčíte k lůžku, uleháte a ...
osm, číslice se vám šťastně vzdalují - 
devět...usínáte. 
Kvádlum.
 
To je ale krásné poslání, napadlo ho,
když spěšně vycházel z parku. Konečně
má něco smysluplného před sebou.
Vyzvedl si, podle předchozího návodu
v telefonu, pod keři ukryté další balíčky.
Hodiny ubíhaly a on se vydal hlučnými
ulicemi. Do nosu si nakapal jakési červené
kapky, které byly přibaleny v prvním balíčku
a odevzdaně nedýchal ústy. Kolemjdoucí
občas zarazil jeho sveřepý výraz 
s mimoděk staženými koutky a tím pádem 
i trošku vražedným šklebem.
On si však v tyto okamžiky připadal jako 
milosrdný pošťák, co povýšil na zdravotního 
doručovatele.
Ze sprejových  nádobek nenápadně 
rozptyloval do okolí molekuly virózy, 
žloutenky, tyfu - hm, a příště budu mít snad 
i ebolu, jakýsi sars či aids, slíbil mu hlas
v telefonu. Málem na ulici radostně zatleskal.
 
Za sebou už měl bezpočet rušných míst.
Zbývalo jen letiště a i tři různě oceňovaná
nemocniční zařízení ve městě.
A teď pěkně rovnou do metra, pohlédl 
nadšeně do své mysli.
 
"Ááále ne?!", málem vykřikl překvapením,
když přímo před jezdícími schody šlápl
do čehosi strakatě nahnědlého.
Lidé se na něj v ten okamžik začali tlačit,
trošku ten nával přibrzdil, když se snažil
ten nános trusu seškrábnout ukazováčkem.
Dohopsal až na nástupiště, kam právě
přijížděla skřípající podzemka.
Pořádně dupl, noha mu podklouzla -
a on, motajíc se, obalil se přímo do kol 
brzdící soupravy metra.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 0.3 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 27. března 2017, 09:00
  • 372 zobrazení
  • 0 oblíbené