G E N E R Á L K A
2.kapitola
Pečlivě uzamkl dveře bytu.
Pověsil kabát na věšák, vstoupil do
koupelny a umyl si značně pedantsky
ruce.
Vrátil k taburetu v předsíni, kam si
položil tašku s nákupem.
Opatrně ji přenesl do obývacího
pokoje. Pár kroků poodstoupil,
aby si upravil starodávné křeslo,
kterému v rozmarných chvílích
něžně říkal - můj třetí ušní boltec.
Že by to byl ušák?
Vrátil se zpátky a pomalu otevřel
látkou potaženou diplomatku.
Vytáhl balíček, roztrhl těsnící pásku -
a na desku stolku vypadl úhledně
srolovaný řemen.
Muž pohlédl do zrcadla na stěně
před sebou. Ve tváři se mu odráželo
mírné napětí.
A je to tady, pomyslel si. Hlavou mu
proběhla představa takřka historické
události. Vysunul zásuvku stolu a vytáhl
z ní mobilní telefon. Vzal kožený pás
a postupně ho rozvinul proti světlu,
které do místnosti pronikalo zaprášeným
oknem. Prohlížel si dírky, táhnoucí se
prostředkem řemenu.
Do hajzlu! Málem hlasitě vykřikl. Je jich
málo.
Krátce se zamyslel.
Po další půlhodině, kdy na kuchyňské
lince s pomocí jehlice na pletení a kladiva,
vytvořil další otvory do opasku, se vrátil
do obývacího pokoje. Vyzkoušel si upnutí
a zamířil k těžkým závěsům po stranách
okna. Zatáhl je.
Místnost se ponořila téměř do naprosté,
izolované tmy.
Posadil se a do mobilního telefonu vyťukal
číslo. Jakmile se ozvalo vyzvánění,
přiložil si aparát k uchu. Obtočil si kolem
hlavy a přístroje řemen, dotáhl ho a čekal.
Vypadal v tu chvíli jako naprostý kretén.
Kdyby ho s touto vizáží přivezli do blbárny,
patrně by ho odnesli rovnou do klícky.
"Ahoóój brááácho!", zaburácelo do ticha.
Žako se právě probudil. Měl by konečně
začít lítat do nějaké práce, pousmál se
volající, vstal a nacpal mu do zobáku veliký
vlašský ořech. Papoušek zakýval načepýřenou
hlavou a zmlkl.
Potvora rozmazlená, zahrozil mu přátelsky.
"Už jste se pohodlně usadil ?", ozvalo se
sladce a vemlouvavě z telefonního přístroje.
(pokračování)