G E N E R Á L K A
Literatura > Vícedílné
G E N E R Á L K A
1.kapitola
Zastavil se.
V tu chvíli vypadal, jako panáček
z nějaké loutkové pohádky.
Velice nenápadně se rozhlížel, hlava
se mu na krku trhaně otáčela -
a nervózně mrkal.
Po chvíli se přitočil k vratům téměř
barokního areálku a vbelhal se dovnitř.
Opět se začal podezřele rozhlížet -
vlastně úplně zbytečně - na všechny
světové strany.
Před sebou a za sebou měl totiž jen holou,
grafity počmáranou zeď.
Patrně byl s výzkumem spokojen.
Vyhrnul si rukáv kabátu - zjistil, že si
zapomněl hodinky doma v koupelně -
a zakoulel očima do oprýskaného stropu..
Ale ne, zasoptěl vztekle, a nervózně
vyběhl z průjezdu na rušnou ulici.
Téměř vběhl do obchodu za rohem.
Několik decimetrů lehce klopýtal, než
si srovnal šmajdání u regálů se vším
možným. Hlavně tu ovšem převažovala
obuv.
Prodavač si ho vůbec nevšímal. Budil
dojem, že urovnává sportovní tenisky
a jakési krabice s krémy v přihrádkách,
ale bdělá obchodnice, která znuděně
postávala za pultem, rázem zbystřila.
Když návštěvník zamířil ke skleněné
vitríně s tkaničkami do obuvi, vzdychla
a soustředila se opět na fádní výhled
do rušné ulice.
Netrvalo ovšem ani čtvrt hodiny, když
již vyrušil z přemýšlení rozpačitý
hlásek.
"Paní, nemáte, prosím vás, nějaký
trvanlivě kožený popruh na hlavu?"
Otočila se a spatřila návštěvníka,
který se předtím soustředil na nabídku
tkaniček.
"Popruh na hlavu?", ušklíbla se.
"No, takový to, co se omotává kolem
hlavy," na čele nakupujícího se objevily
malinkaté krůpěje potu.
"Aha. Myslíte čelenky?", usmála se
a začala šátrat kdesi pod naleštěným
pultem. Před návštěvníka opatrně
urovnala různobarevné celofánové
krabičky.
"Ale to není kožené," málem vykřikl.
"Pane, kožené čelenky snad ani
neexistují. To by se vám místo sání
potu vaše čelo jen víc zapotilo," úsměv
se proměnil ve shovívavou grimasu.
"Vy mě nechápete," zasípal.
Vyrazil z obchodu jemně zarudlý studem.
Baba blbá, co mně bude žvanit o mokrým
čelu! Ty mladý housátka myslí jen na jedno!
Zamířil na hlavní ulici, kde předpokládal,
že bude další - a především chápavější
personál. To přece není možný, vždyť
milióny mužů na světě si připoutávají
kalhoty...
Ale k čelu?!
Zamyslel se a zvolnil krok.
Dokonce do něj vrazily hned dvě postavy.
Stál uprostřed proudu spěchajících občanů
do stanice metra. K čelu?!
Jsem to já ale celý vůl! Zakroutil hlavou
a rázně vyrazil vstříc dalšímu rozhodnému
kroku.
Když udýchaně vstoupil do nablýskaného
obchodu, zamířil přímo k prodavači
v zelenobílém livreji. Vypadal v tom ustrojení,
jako číšník z noblesního restaurantu U zelené
hadry.
"Pane, rád bych si koupil opasek."
"Opasek? Myslíte řemen ke kalhotám?"
"Ne ke kalhotám. Omotám si ho kolem
hlavy", pohlédl mu přímo do očí.
"Chápu", usmál se prodavač a zvedl
významně pravé obočí.
„My vždy rozumíme zákazníkům.“
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 0.8 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 2 hodnocení neregistrovanými
- 20. března 2017, 08:57
- 746 zobrazení
- 0 oblíbené
-
