ČTYŘI BARVY DUHY
(závěr)
Vrcholné akrobatické představení - při kterém
většině diváků nejen běhal, tak říkajíc, mráz
po zádech, ale některým se dokonce zaslouženě
nečekanou hrůzou tak odkrvil mozek, že upadali
do jakéhosi transu, podobnému mdlobám - dobývalo
svým šarmem postupně města celého světa.
"Čtyři barvy duhy" - to byl název pro skutečné
kaskadéry s mimozemskou kuráží!
A ti právě seděli v hangáru domovského letiště
a připravovali se na další akrobatické vystoupení.
Nu, nebylo nic zase tak mimořádného, když si tento
kvartet vyžádala, jako milé varietní číslo, třeba nějaká
politická hlava.
Při takových představeních - většinou byla letiště
oblepená různými svůdnými hesly - byly uspokojeny
všechny strany. Obchodníci měli obrat, rodiče vyvedli
do přírody svoje děti, partajníci svoje nabídky a výrobní
letecká firma chystala do oběhu další zázračné
podzvukové stroje, které by jinak zabíraly drahocenná
místa v přeplněných skladech.
"Chlapci, je čas na tiskovku!", vykřikl od roztažených
vrat hangáru muž v saku a pestré kravatě. Byla
nečekaně pomalovaná v barvách zelené, rudé,
modré a žluté.
Mládenci se tedy zvedli, prohlédli se v zrcadle,
přihladili si nepodajné pačesy a zamířili k zaplněné
recepci letiště.
"A jak to, kluci, děláte?!", vykřikovali jeden po druhém
zvídaví novináři, když už se předtím dozvěděli téměř
vše o váze, velikosti, rodinných poměrech a chuti
pilotů k jídlu v různých světových oblastech.
"Dobrá otázka", pochválil tazatele vedoucí skupiny,
kterému nikdo z blízkých neřekl jinak, než Dany.
"Ale, jak všichni dobře víme, žádný čaroděj nikomu
neprozradí svůj vrcholný trik", usmál se a zamrkal
do davu.
Čtveřice různobarevně natřených proudových letadel
se vznesla k obloze. Čtveřice měla k dalšímu místu
leteckého dne před sebou velice dlouhý let, a to i s
několika mezipřistáními. Tak se jejich piloti moc neflákali.
Obletěli zprudka letištní plochu a zamířili za hory, za lesy,
až tam, kde zítra znamenalo včera.
Hluboko pod nimi běhala zvířata, létali ptáci a chodili
ulicemi i lidé.
Co to?!
Dole se několikrát zablesklo a k letadlům začalo
stoupat několik pramenů bílé páry. Že by se je
konkurence chystala nečekaně sestřelit!?
Tak tohle v plánu nebylo!
Stroje na nic dalšího nečekaly. Ihned se propadly
do výkrutů a pak prudce zamířily z výšky takových
deseti kilometrů přímo k zemi. Obloukem minuly
odpálené rakety a rázem se ocitly ve výšce tří
tisíc metrů.
A nyní už měli piloti vyhráno.
Letadla se řítila téměř kolmo k zemi.
Narazila do široké a notně hluboké říční hladiny
a mžikem se potopila.
Žádné výbuchy, žádné plameny, žádný černý dým -
a kolem jen nicotné ticho.
A nikdo z duhových chlapců neuměl plavat.