Jde to Dobré Wow!

SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ - závěr

Literatura > Vícedílné / Povídka

 

SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
(závěr)
 
 
 
 
 
Rozběhl se.
 
Po chvíli si však začal uvědomovat,
že by si měl šetřit energii.
Budu tě potřebovat - dnes bude
dlouhý den, ušklíbl se a zvolnil tempo.
Utřel si tvář a začal rytmicky stoupat
po kamenité cestě k vrcholku kopce.
Nad stromy už dávno vyšlo hřejivé
sluníčko.
 
Opět se zadíval na hodinky. 
Zrychlil. Před vrcholem stoupání se dal 
dokonce zase do běhu. Jak se blížil 
k hromadě obrovských balvanů, která 
dávala stylový charakter okolní krajině - 
všeobecně se jí říkalo Čertova skála - 
podvědomě si v duchu počítal, vlastně 
se vtěloval do vteřinové ručičky na 
ciferníku. Pět skoků - jedna vteřina, 
dalších pět skoků - druhá.
Na konci cesty vlastně už jen utíkal.
A tak nebylo vůbec divné, že když se
zastavil u kamenité hradby, lapal vyčerpaně
po dechu.
Padl na zem a začal hlasitě zvracet. 
Že by se v něm probouzely činy dnešní 
noci? 
Kdepak. Vždyť přece udělal vše, co se
po něm žádalo. Nic moc - jen šest mladých
králíčků.
Jak se tak těžce dobýval k hltům kyslíku, 
cosi pevnějšího se mu snažilo vlétnout 
v částečkách molekul do krevního oběhu.
Na jeho pozlacených hodinkách bylo za půl
minuty devět. Pro někoho se blížilo šťastné 
číslo!? 
Zvedl pohled vzhůru. Na modré obloze, 
přímo nad jeho hlavou, se objevila blikající 
tečka. Začala křižovat sem a tam, až se 
rozrostla v jakýsi kadeřavý mráček. 
Postupně se zvětšoval - a narůstal do tvaru 
obrácené pyramidy - jeho spodní část se
začala dotýkat mužova éterického podvědomí.
Jogo se na něj vyčerpaně usmál: 
"Jsem tady. A splnil jsem všechna vaše 
přání. Šest duší je volných - jsou vaše!
Můžete si s nimi dělat, co budete chtít."
 
Ve slavnostním okamžiku prchajícího dne 
náhle udeřilo naprosté ticho.
Zpěv ptáků rázem zanikl, kostelní zvony, 
které už málem dotloukly devátou, ohluchly.
"Vem si mě! Teď si mě můžeš vzít!", zakřičel 
Jogo a zavřel vyčkávavě zarudlé oči.
 
Vrcholek kopce se náhle ponořil do mlhy. 
A uprostřed toho chomáče v milisekundě
zazářil zlatavo stříbrný blesk.
Jogo se do toho všeho ponořil, jako kostka
cukru do nenasytného mořského přílivu.
 
Kdesi v údolí pod strání se začaly šustivě 
hlásit do služby tiché zvuky pod tlapami 
policejních psů.
 
Králíček mrkal zvesela
a štěstím hladil líčka
Vyskočil a zapádil 
na tiché místo v pláni
už viděl se jak odlétá 
vstříc ku nebeské báni
 
 
 
(konec)
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 0.4 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 03. března 2017, 08:51
  • 388 zobrazení
  • 0 oblíbené