SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ - závěr
Literatura > Vícedílné / Povídka
SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
(závěr)
Rozběhl se.
Po chvíli si však začal uvědomovat,
že by si měl šetřit energii.
Budu tě potřebovat - dnes bude
dlouhý den, ušklíbl se a zvolnil tempo.
Utřel si tvář a začal rytmicky stoupat
po kamenité cestě k vrcholku kopce.
Nad stromy už dávno vyšlo hřejivé
sluníčko.
Opět se zadíval na hodinky.
Zrychlil. Před vrcholem stoupání se dal
dokonce zase do běhu. Jak se blížil
k hromadě obrovských balvanů, která
dávala stylový charakter okolní krajině -
všeobecně se jí říkalo Čertova skála -
podvědomě si v duchu počítal, vlastně
se vtěloval do vteřinové ručičky na
ciferníku. Pět skoků - jedna vteřina,
dalších pět skoků - druhá.
Na konci cesty vlastně už jen utíkal.
A tak nebylo vůbec divné, že když se
zastavil u kamenité hradby, lapal vyčerpaně
po dechu.
Padl na zem a začal hlasitě zvracet.
Že by se v něm probouzely činy dnešní
noci?
Kdepak. Vždyť přece udělal vše, co se
po něm žádalo. Nic moc - jen šest mladých
králíčků.
Jak se tak těžce dobýval k hltům kyslíku,
cosi pevnějšího se mu snažilo vlétnout
v částečkách molekul do krevního oběhu.
Na jeho pozlacených hodinkách bylo za půl
minuty devět. Pro někoho se blížilo šťastné
číslo!?
Zvedl pohled vzhůru. Na modré obloze,
přímo nad jeho hlavou, se objevila blikající
tečka. Začala křižovat sem a tam, až se
rozrostla v jakýsi kadeřavý mráček.
Postupně se zvětšoval - a narůstal do tvaru
obrácené pyramidy - jeho spodní část se
začala dotýkat mužova éterického podvědomí.
Jogo se na něj vyčerpaně usmál:
"Jsem tady. A splnil jsem všechna vaše
přání. Šest duší je volných - jsou vaše!
Můžete si s nimi dělat, co budete chtít."
Ve slavnostním okamžiku prchajícího dne
náhle udeřilo naprosté ticho.
Zpěv ptáků rázem zanikl, kostelní zvony,
které už málem dotloukly devátou, ohluchly.
"Vem si mě! Teď si mě můžeš vzít!", zakřičel
Jogo a zavřel vyčkávavě zarudlé oči.
Vrcholek kopce se náhle ponořil do mlhy.
A uprostřed toho chomáče v milisekundě
zazářil zlatavo stříbrný blesk.
Jogo se do toho všeho ponořil, jako kostka
cukru do nenasytného mořského přílivu.
Kdesi v údolí pod strání se začaly šustivě
hlásit do služby tiché zvuky pod tlapami
policejních psů.
Králíček mrkal zvesela
a štěstím hladil líčka
Vyskočil a zapádil
na tiché místo v pláni
už viděl se jak odlétá
vstříc ku nebeské báni
(konec)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 0.4 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 03. března 2017, 08:51
- 442 zobrazení
- 0 oblíbené
-
