SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ - 4.kap
Literatura > Vícedílné
SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
(4.kapitola)
Smrt nastala rychle.
Nebylo to žádné zdlouhavé válení se
v křečích, ale takřka bleskovka. Jen, co
polkli poslední doušek a napočítali by do
deseti - zalapali všichni tři postupně po
dechu - a protože to vlastně bylo už jen
takové gesto, podlomila se jim téměř
okamžitě kolena. Padali, jako masařky
ve frontě na rozkládající se maso.
Nad zhroucenými těly se jim, jako na
povel, začaly probouzet popěvky budících
se ptáčků. Nejprve to bylo jakési plaché
štěbetání. Ale velice rychle se změnilo
v pokřiky téměř všech možných barev
a tónů.
Jogo se na tu spoušť chvíli díval s podivně
neurčitým výrazem. Veselé prozpěvování
polétavé drobotiny mu mohlo být patrně
v tento okamžik ukradené. Podíval se na
hodinky.
No, už nemám moc času, uvědomil si.
Když padací přepážka do malého sklepení
s rachotem dopadla na podlahu a muž ji
zajistil závlačkami, ihned se z nitra pod
ním ozvaly zprvu překvapivé hlasy.
"To sou fóry!"
"Blbý fóry."
Chvíli bylo napjaté ticho.
"Tak neblbněte a otevřte už!",
zaslechl muž, který se nakláněl nad
uzavřeným poklopem. Vytáhl vrtačku
a začal pracovat.
V malé, temné místnosti pod ním
pomalu dohasínalo světlo baterky.
Zato nahoře začal vyvíjet poměrně
silný výkon akumulátor. Vrták se
zařezával do dřevěné podlahy, jako
do povadající dásně.
"Otevřte ty dveře. Co blbnete?
Už toho konečně nechte!", vykřikla
ze tmy téměř hystericky Magda.
"Nech toho. Zatracený idioti!
Já těm volům ukážu!", vybuchl Česťa.
Vyskočil na torzo žebříku. A nejspodnější
příčka konečně také praskla.
"A sme v prdeli", poznamenal, když
se mu naděje zhroutila k nohám, jako
pověstný domeček z karet.
Bylo téměř hotovo.
Muž vytáhl z kufříku stočenou hadici
a napojil ji na vodovodní kohoutek nad
umyvadlem. Druhý konec nakroutil do
vyvrtaného otvoru v padacích dveřích
sklepa.
A naplno otočil kohoutkem studené vody.
"A mám vás všechny."
Valící se voda z gumové trubice nad
ním naplňovala sklep ledovým příkrovem.
Baterka zhasla, jako na povel. Kyslík ubýval.
Magda i Česťa se pomaloučku dostávali do
smrtící pasti.
Pokoušeli se vyskakovat nad stoupající
hladinu. Slábnoucí hlasy, prosící o záchranu,
nakonec umlkly v chrčivě bublavých křečích.
A to neuplynuly ani dvě hodiny.
Králíček mrkal zvesela
a štěstím hladil líčka
Vyskočil a zapádil
na tiché místo v pláni
už viděl se jak odlétá
vstříc ku nebeské báni
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 0.8 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 2 hodnocení neregistrovanými
- 01. března 2017, 08:52
- 921 zobrazení
- 0 oblíbené
-
