SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ - 3.kap.
Literatura > Vícedílné
SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
(3.kapitola)
Pádili a prodírali se křovisky, jako pomatená
lesní zvířata. Jako stádo laní za svým
schizofrenním jelenem. Přeskakovali pařezy,
rozhrnovali zběsile křoviska mladých stromků,
sem tam někdo téměř upadl do vodnatého
mechu.
Tři malí králíčci
setkali se se smrtí
Cestou chladem mizeli
až zůstal jenom jeden
Jen zbyla tříšť
a nebyl leden
Nikdo si v tom zběsilém zmatku ovšem
nevšiml, že kličkují stále v neforemném
kruhu. Chvíli do kopce, pak mlázím dolů,
na lesní křižovatce zase vzhůru, za
rozhrnutými stromky kolem pramínku,
kdoví jakého veletoku - a pak zase
obklikou zpátky.
Těžce dýchali, a i přes chlad rána,
se potili, jako maratónští běžci v uhelné
sloji.
Ruce i tváře měli rozdrápané.
A když už byli konečně na konci sil,
ozval se povzbudivý hlas, jakoby z nitra
tohoto pralesa: "Támhle je světlo."
Opravdu, teprve nyní si, když se vyčerpaně
zastavili u Joga, uvědomili, že běhali vlastně
úplně zbytečně. Ano, kousek od nich, po
pravé straně vzdáleného pole blýskalo
mihotavé světýlko.
"Tak to by teda bylo", vzlykl vypětím Jogo
a sáhl si pod ulepené triko.
"Dámy a pánové, to chce hlt." Zvedl placatku
ke rtům. Všichni na něj zírali, jako na postel
s nebesy.
"Na zdraví!", pronesl a podal lahvičku
Karlínimu.
"Tak, to se povedlo. Klátíme se tady jako -",
a tak se napil Karel, Vlastička i Melisa.
Než Čágo došlápl na vodou nasáklé dno
sklepení, podařilo se mu zlomit dvě provlhlé
příčky žebříku. Věděl, že baterku bude jistě
potřebovat. Rozsvítil ji a kužel světla začal
kroužit po hliněných stěnách. Zíraly na něj
jen pavučiny, zbytky jakýchsi plesnivých
krápníků - v rohu objevil zrezivělou trubku,
patrně vedení, přivádějící do chalupy vodu.
Pod ní stála starobyle vypadající bedna, asi
do ní někdo dával původně na zimu brambory .
"Co tam tak dlouho děláš?", zavolala na něj
shora Magda.
"Poď se podívat. Objevil sem poklad."
"Jakej poklad?", ozvala se zvědavě.
"Polez a uvidíš!", sklonil se nad dřevěnou
krabicí a prsty zaklínil pod mokvající víko.
"No, to je nádhera!", vykřikl, když se mu
konečně podařilo horní část bedny zvednout.
Světlo baterky dopadlo na zbytky zdeformované
ptačí klece. Kolem ní se povalovalo jen několik
starých, plesnivých hadrů.
Muž nahlédl do stodoly, kde stál zaparkovaný
mikrobus. Otevřel jeho kufr a vytáhl za náhradní
pneumatikou ukryté zavazadlo.
Na jeho místo pečlivě uložil mobilní telefon,
který předtím použil k odpálení výbušniny.
Chudáček Cipísek, uvěřil, že v nádobce je
jen krmení pro ryby, aby zítra lépe braly.
Pokýval hlavou a potichu se plížil ke vchodu
do chalupy.
Zatlačil na kliku - a ta povolila. Dveře se
o kousek pootevřely.
Podíval se opatrně dovnitř. Z kufříku vytáhl
paralyzér a po špičkách vstoupil do potomnělé,
dřevem vykládané haly.
Hlavní místnost za ní byla prázdná, ale
z otevřeného sklepního poklopu uprostřed
zaslechl zdola hlasy.
Přibouchl ho a zasunul obě závory.
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 0.8 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 2 hodnocení neregistrovanými
- 27. února 2017, 08:57
- 490 zobrazení
- 0 oblíbené
-
