SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
(2.kapitola)
Šest malých králíčků
vyrazilo pro spásu
pěst varovná si přiložila
A zbyli jenom tři
bez meškání
v tom nečasu
"Je tady zima, jako v márnici", pronesl
Česťa.
Vyhlížel právě z okna a škrábal se
za krkem. "Kdo tady byl před náma?
Vypadá to, že sme chytli blechy."
"Co blbneš - toto je čistotná chalupa",
odpověděla Magda. "Klíčky se půjčují
jen fajn kvašákům, ty krávo!", hájila se
klíčnice, která partičku zásobovala
nadstandartem.
"Víš ty co? Když, tak - ať si ty nóbl
partičky taky po sobě poklidí. Včetně
toho hmyzu. A barák nebude čistotný,
ale čistý", opáčil nevrle Čágo.
Nad jezerem se právě roztočila ta
pravá letní bouřka.
Sice nebývalo tak obvyklé, aby vypukla
těsně po rozednění, ale bylo to tu.
Déšť zesílil, rány hromů se nebezpečně
přiblížily a blesky začaly bičovat krajinu
už i nad vysokým komínem, který se tyčil
v dálce za kopcovitým terénem. Nořil se
ze tmy, jako v záblescích bodových
reflektorů - patrně v divadelní komedii
Král podsvětí.
"Pusť aspoň to rádio", otočil se Maťu
a několikrát se zhoupnul v kolenou,
jako by byl na nějaké právě začínající
diskotéce. "Bez pohybu okamžitě umrznu",
podklouzla mu noha a upadl na vydouvající
se sešlapaný koberec.
"Co to je!", vykřikl a začal obstarožní
plachtovinu nadzvedávat.
"A to se podívejme!", na prochladlé tváři
se mu objevil výraz překvapení. Odhodil
cíp koberce a pod ním se objevily dveře
patrně do sklepní místnosti. Odsunul dvě
robusní západky, každá byla na levé
a pravé straně.
Vcelku mrštně vyskočil na obě nohy
a dal se do páčení podlahy.
"Tak mně, přece, pomož!", otočil se na
Magdu, která se zvědavě choulila za
bytelným stolem.
"Jak, ty vole!?", přestala se poškrabovat
v ušním lalůčku, " dyť se tam hrbíš, jako vůl!"
Dodala si mírně odvahy a vykročila ke
zvedajícímu se poklopu. Chytila horní roh
a společně začali lomcovat se zaklíněným
poklopem. Místností se pozvolna ozývalo
přerušované vrzání.
"K sobě - a od sebe, k sobě - a ke mně",
zvuky rázem utichly a oba zběsilci málem
upadli na podlahu. Dveře do sklepa konečně
povolily.
Šest malých králíčků
vyrazilo pro spásu
pěst varovná si přiložila
A zbyli jenom tři
bez meškání
v tom nečasu
Z hlubiny na ně vykoukla potemnělá cesta
dolů.
Vlastně jakýsi náznak starodávného žebříku.
"Uf!", couvl prudce Česťa a rozkašlal se,
"To je rygól!"
Magda si rychle přikryla nos rukou - málem
si ji v tom pudu sebezáchovy překroutila.
(pokračování)