SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
Literatura > Vícedílné
SEDM MALÝCH KRÁLÍČKŮ
Sedm malých králíčků
rozběhlo se po domě
jeden šlápl na minu
Prásk!
Šleh výbuch
jako na Sommě
Oba koukali na ten cár papíru, Magda
ho neobratně převalovala v ruce.
"To je nějaký blbý vtip, co?!"
"Nevím, Maťo - nevím", pravil zasmušile
Čága. Sáhl na stůl po pomačkané
krabičce cigaret. Nejistou rukou si
zapálil a vyfoukl voňavý dým.
"To byl včera zase večer", zachrmlal
a utřel si pusu do ušmudlané ruky,
" tolik chlastu sem už nespráskal aspoň
měsíc."
"Dilino, nežvaň! Chlastáš pořád."
"Co, pořád?", pokusil se na slečnu
zadívat káravým pohledem.
"Jo - tak jo", začala se rozhlížet po
místnosti.
"Co hledáš", zakokrhal a odplivl si
na strakaté dřevěné fošny.
"Hledám, hledám kalhotky - ty vole",
otočíla se k němu zády a poklekla
na kolena.
"Tady pod tou postelí nejsou, chrápali
sme přece v patře - a já sem dilina!?",
pokusil se o úsměv Čága. Vypadal
v tu chvíli opravdu jako blbec. A navíc,
po ránu akorát vybalený z ledu.
Jejich dialog náhle přerušila vrzavá
rána. A silný závan větru. Záclonka na
okně se rozevlála, jako prapor vítězství.
"Nečum - a zavři to okno, bože!", vykřikla
a zatřepala nahou prdélkou.
Otevřenou okenicí začaly do místnosti
propadávat obrovské kapky rodícího se
jarního slejváku. Pak se venku zablesklo,
za zlomek vteřiny i podruhé a potřetí.
Ozvala se směsice hromů, které prosvítily
temnou oblohu.
Počmáraný papírek se převaloval na stole.
Z temnoty nedočkavě svítila potměšilá
očka.
"Du na to!", vykřikl Jogo a vyskočil od
chvějící se Magdy.
"Blbec", přičísla si propocené vlasy, "Počkej,
až se vrátíš - budu tě ďobat jen za ušima."
Smečka toulavých psů se pokradmu vydala
z křovin směrem k rybníku.
Z moci písku, povstaneš, Cipísku - možná se
dalo vyčíst ze zlato stříbrné pěny, která
záhadně světélkovala, když jim odkapávala
z nedočkavě uslintaných tlam.
Cipísku, Cipísku - jaké zádumčivé jméno.
"Kde sou všichni?", uvědomil si Česťa,
zvaný mezi přáteli Čágo.
Maga konečně našla, co hledala. Třepetala
kalhotkami a šťastně se usmívala. Vyskočila
ze země, až se celé přízemí také samou
radostí zhouplo v kolenou.
"Už je mám, už sem šťastná - nemusím se
na Smíchov plížit nahá!", začala se nemotorně
oblékat.
Ňadra jí přitom dováděla, jako dvě nákladní
letadla v turbulencích.
"Kde sou všichni?! Kolikrát to mám opakovat?!"
"Já si myslela, že se mně to zdá - ta obrovská
rána - byl to rachot, fuj!"
"Nežvaň, spalas!", zakřičel na ni Jogo a zatřásl
s ní tak hřejivě, že málem upadla na masitou
směs před nimi.
Čtveřice - tedy dva mladíci a dvě zateplené
slečny - se právě nakláněla nad podivným
útvarem, ležícím ve vysoké trávě, jen pár metrů
od vodní hranice jezera.
"Panebože, vždyť je to -"
"No jo. Vypadá to na Cipíska. Ale kde má
nohy?", začal se nesměle rozhlížet kolem
Karlíny.
"Tam je jedna", zatřepala s ním vyděšená
Melisa.
"Volové, já stojím na druhé!", vykřikla Vlasta
a nadskočila, jako vypuštěná pružina.
"Karle, neblbni, vždyť je mrtvý", vypravil ze
sebe koktavě Jogo a vyrazil k útěku.
Karlos a zbylé dvě dívky se rozběhli zmateně
za ním.
I oni rázem zapomněli na slušné vychování.
Téměř všechno jejich prádlo zůstalo přesně
tam, kam před několika hodinami dopadlo.
Tedy poházené mezi trávou a hromadami
oblázků, mezi pohozenými láhvemi laciného
vína a čtyřmi mobilními telefony.
Sedm malých králíčků
rozběhlo se po domě
jeden šlápl na minu
Prásk!
Šleh výbuch
jako na Sommě
(pokračování)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 7.2 bodů
- 2 komentářů
- 2 hodnocení
- 3 hodnocení neregistrovanými
- 15. února 2017, 08:51
- 839 zobrazení
- 0 oblíbené
-
