Jde to Dobré Wow!

PŘÍSNĚ TAJNÉ

Literatura > Vícedílné

 

 
 
PŘÍSNĚ TAJNÉ
2.kapitola
 
 
 
Armádní zpravodajské služby ze všech stran
světa postupně hlásily dalších čtrnáct potopených 
ponorek a torpédoborců i jedné letadlové lodi.
A to opravdu nebylo už žádné vojenské 
pošťuchování! Žádné vy nám jednu, my vám
tedy také jednu. Nebo raději dvě?
Analytici a plánovači doporučovali sice buď
okamžitě udeřit, nebo se zakopat - popřípadě
prchnout. Ale kam? Ti opatrnější by volili, to co
prozatím - jednat, plkat, vesele vyhrožovat - kávu,
obložené chlebíčky a zákusky. Po večerech
diskrétně přátelská setkání u tance a šampaňského.
Jedna strana mince však měla, tak říkajíc, červené 
eso v rukávu.
 
Když byl profesor ošetřen a odmístěn z pečlivě 
hlídaného nemocničního pokoje pro neopatrně 
zraněné, prohlédl, až když mu kdosi sundal 
z hlavy neprůhledný obvazový materiál.
Zamžikal do sálu se čtyřmi židlemi, jedním
elegantním pracovním stolem a spoustou
počítačových monitorů.
V místnosti se nacházeli mimo něj tři lidé.
 
"Rozhlédněte se kolem sebe," řekl muž,
s tmavými brýlemi a poplácal ho s vervou
po bolavé noze. Profesor, který ho poznal
i bez generálské uniformy, se na něj jen 
křečovitě usmál. 
Byl zvyklý poslouchat, tak se vyčerpaně
rozhlédl kolem. Další dva poskoci postávali 
za ním a třásli se patrně zimou nebo strachem.
 
"Vidíš!", zahřímal křečovitě kamarádský hlas, 
"situace už není vůbec dobrá. Včil jsme už
opravdu na samým počátku apokalypsy - 
a jen ty seš, jako ten pravej akční hrdina, 
schopnej zachránit tento mizernej svět."
Generál se odmlčel, aby se napil horkého 
bujónu, snad z poslední vydry na této planetě. 
"Nabídl bych vám také doušek, ale vidím, 
že nám přece jenom chcete něco říct", 
nenadále se předklonil a zaklepal svým 
ukazováčkem na vědcovo horečnatě 
rozpálené čelo.
 
"A o co se jedná?", vykoktal profesor.
 
"Vy nevíte?", zaslechl břitký dvojhlas za zády.
 
Muž s černými brýlemi se na něj zadíval, jako
asi hledí žába na mušku potácející se na hladině
močálu. 
"Už nám potápějí dokonce i atomové ponorky! 
Taky jiný ponorky - taky jný lodě - mám pokračovat?!
Dobře - a jakoby to nestačilo, před - ", zamyslel se.
Dvojhlas se chopil nenadálé příležitosti: "Před čtyřmi
dny a šesti hodinami -"
Generál se tedy vzpamatoval: "Tak nějak. 
Dokonce i celou letadlovou loď!" Tvář mu brunátněla
spravedlivým hněvem. 
Nastala dramatická pomlka. Země na povrchu 
se jistě otřásala a celá planetární soustava 
se patrně poznenáhle začala rozpadat.
 
Vyděšenému učenci svitla konečně nečekaná
naděje.
Nohu mám na odpis, akvárium musím koupit
nové, skaláry plavou v pětilitovce od okurek - 
zachraň, co ještě můžeš! Vnitřní záchvěv
a vše objemný pud sebezáchovy mu prolétl 
myslí.
Prudce se nadechl.
"Chtěl jsem vám, pane generále, volat včera
večer. Šášel lodní, jak jsem právě včera odpoledne
při posledním výzkumu zjistil, už není taková, jako 
dřív! Už se nazavrtává jen do dřevěných konstrukcí 
lodí, nepožírá pouze dřevo a tak nenápadně ničila 
například jen historické středověké bitevní galeony."
 
Zraky maskovaných vojenských šarží se do 
vědce zabořily, jako oštěpy neandrtálců
do chromého mamuta. Obočí jim vylétlo vzhůru.
"No ano, je to bohužel tak - ten organizmus
prostě zmutoval," a empirista se nadšeně
rozplakal.
 
 
(konec)

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 0.4 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 03. února 2017, 08:58
  • 365 zobrazení
  • 0 oblíbené