PŘÍSNĚ TAJNÉ
Literatura > Vícedílné
PŘÍSNĚ TAJNÉ
2.kapitola
Armádní zpravodajské služby ze všech stran
světa postupně hlásily dalších čtrnáct potopených
ponorek a torpédoborců i jedné letadlové lodi.
A to opravdu nebylo už žádné vojenské
pošťuchování! Žádné vy nám jednu, my vám
tedy také jednu. Nebo raději dvě?
Analytici a plánovači doporučovali sice buď
okamžitě udeřit, nebo se zakopat - popřípadě
prchnout. Ale kam? Ti opatrnější by volili, to co
prozatím - jednat, plkat, vesele vyhrožovat - kávu,
obložené chlebíčky a zákusky. Po večerech
diskrétně přátelská setkání u tance a šampaňského.
Jedna strana mince však měla, tak říkajíc, červené
eso v rukávu.
Když byl profesor ošetřen a odmístěn z pečlivě
hlídaného nemocničního pokoje pro neopatrně
zraněné, prohlédl, až když mu kdosi sundal
z hlavy neprůhledný obvazový materiál.
Zamžikal do sálu se čtyřmi židlemi, jedním
elegantním pracovním stolem a spoustou
počítačových monitorů.
V místnosti se nacházeli mimo něj tři lidé.
"Rozhlédněte se kolem sebe," řekl muž,
s tmavými brýlemi a poplácal ho s vervou
po bolavé noze. Profesor, který ho poznal
i bez generálské uniformy, se na něj jen
křečovitě usmál.
Byl zvyklý poslouchat, tak se vyčerpaně
rozhlédl kolem. Další dva poskoci postávali
za ním a třásli se patrně zimou nebo strachem.
"Vidíš!", zahřímal křečovitě kamarádský hlas,
"situace už není vůbec dobrá. Včil jsme už
opravdu na samým počátku apokalypsy -
a jen ty seš, jako ten pravej akční hrdina,
schopnej zachránit tento mizernej svět."
Generál se odmlčel, aby se napil horkého
bujónu, snad z poslední vydry na této planetě.
"Nabídl bych vám také doušek, ale vidím,
že nám přece jenom chcete něco říct",
nenadále se předklonil a zaklepal svým
ukazováčkem na vědcovo horečnatě
rozpálené čelo.
"A o co se jedná?", vykoktal profesor.
"Vy nevíte?", zaslechl břitký dvojhlas za zády.
Muž s černými brýlemi se na něj zadíval, jako
asi hledí žába na mušku potácející se na hladině
močálu.
"Už nám potápějí dokonce i atomové ponorky!
Taky jiný ponorky - taky jný lodě - mám pokračovat?!
Dobře - a jakoby to nestačilo, před - ", zamyslel se.
Dvojhlas se chopil nenadálé příležitosti: "Před čtyřmi
dny a šesti hodinami -"
Generál se tedy vzpamatoval: "Tak nějak.
Dokonce i celou letadlovou loď!" Tvář mu brunátněla
spravedlivým hněvem.
Nastala dramatická pomlka. Země na povrchu
se jistě otřásala a celá planetární soustava
se patrně poznenáhle začala rozpadat.
Vyděšenému učenci svitla konečně nečekaná
naděje.
Nohu mám na odpis, akvárium musím koupit
nové, skaláry plavou v pětilitovce od okurek -
zachraň, co ještě můžeš! Vnitřní záchvěv
a vše objemný pud sebezáchovy mu prolétl
myslí.
Prudce se nadechl.
"Chtěl jsem vám, pane generále, volat včera
večer. Šášel lodní, jak jsem právě včera odpoledne
při posledním výzkumu zjistil, už není taková, jako
dřív! Už se nazavrtává jen do dřevěných konstrukcí
lodí, nepožírá pouze dřevo a tak nenápadně ničila
například jen historické středověké bitevní galeony."
Zraky maskovaných vojenských šarží se do
vědce zabořily, jako oštěpy neandrtálců
do chromého mamuta. Obočí jim vylétlo vzhůru.
"No ano, je to bohužel tak - ten organizmus
prostě zmutoval," a empirista se nadšeně
rozplakal.
(konec)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 0.4 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 03. února 2017, 08:58
- 520 zobrazení
- 0 oblíbené
-
