PŘÍSNĚ TAJNÉ
1.kapitola
Psanecká bouře zuřila, jako mlsná kobylka
ve výstavním lánu kukuřice.
Byl právě v záchvatu zuřivosti, tak čáral
sem a tam. Nahoru, dolů, do stran i na desku
starodávného psacího stolku, který se pod
tlakem hrotu drolil a drolil.
Přestal. Zahleděl se zdlouhavě na blížící se
zakončení svého vědeckého dílka a začal
slintat, jako rozzuřený býk v prázdné aréně.
Ne - zatím není vyprodáno, rozhodl se
závěrem.
Hodil psací potřebou tak silně, že se kupodivu
odrazila, ve vzduchu se několikrát ve svém
letu zvrátila a nakonec se zapíchla přímo do
jeho pravého stehenního svalu.
Došel k televiznímu přijímači a zapnul ho.
Nohou se mu rozlívala jakási mazlavina.
Posadil se a spustil si kalhoty. Z rány se
řinuly veliké krůpěje temně červené tekutiny.
Podíval se zmateně na parkety. Na nich se,
přímo pod jeho chodidlem plynule zvětšovala
kaluž jeho vlastní krve.
Začal opravdu zmatkovat.
Rozběhl se ke skříni, kde měl uložené
obvazy a jiné potřeby tak zvaně první
pomoci. Ale pozdě si uvědomil, že
s rozepnutými kalhotami to byl velice
odvážný pokus.
Zakolísal, zabalancoval a zřítil se k zemi
těsně u stěny šarmantního akvária.
Hlava se mu odrazila od naleštěných
parket - a napodruhé dopadla asi metr
od spodní hrany rybího ráje.
Sklo zapraskalo, nejdříve zlehka - a pak,
podtlakem nejen okolí - puklo docela.
Voda, písek, lesklé kamínky, kusy dobového
dřeva z lodních vraků i jiné rekvizity akvarijního
jeviště se i s doprovodem zmatených rybiček
vyřítily do pokoje. Bylo to tak bleskové, že
zmátořený přírodovědec, který se mezi tím
vším povaloval na zemi, nestačil v té lázni
bílé a rudé nějak smysluplně reagovat.
Kdyby byl alespoň přiměřeně při smyslech,
měla by ho zarazit alespoň podivná nestabilita
speciálního titanového rámu obrovské vodní,
na zakázku vyrobené, nádržky.
Jenže, tak už to mezi odborníky často bývá -
pro kouř nevidí láskyplné světlo. A přitom
měl vyluštění záhady již téměř na dosah.
/pokračování/