Jde to Dobré Wow!

S O C H A Ř

Literatura > Povídka

 

 
 
 
S O C H A Ř
 
 
 
 
 
Zastavil se, když mu pod nohou cosi podivně
křuplo. Zadíval se dolů a chodidlo pomalu
odstranil z nánosu trouchnivějícího listí.
Šlápl na kostru zahnívající lišky. Nebo to byl
nějaký toulavý pes? Otřásl se. Brrrr! Otřel si
botu o mech na okraji cesty.
Podíval se na hodinky.
Bylo za pět minut devět.
A vozík se opět pohnul do strmějšího svahu.
Kola podkluzovala v blátivém terénu. Opíral
se do držadla rámu a po chvíli funěl, jako
maratónec po čtyřiceti kilometrech na 
dostihovém areálu.
A jsme doma - pohlédl konečně na úhledně 
uspořádané kusy pokácených stromů.
Některé byly již nařezané, patrně nachystané
k brzkému odvozu.
Zrychleně dýchal a dýchal. Málem se mu 
v tom tempu zatočila i hlava. Dotlačil káru
na okraj seskupených klád a posadil se na
vyčnívající kmen. Musel se posilnit. Lokal 
a lokal, dokud placatou láhev nenaplnil zdravým
lesním vzduchem.
Vytáhl roztřesenou rukou z kapsy montérek 
ušmudlaný kapesník a - rozhlédl se po okolí - 
tiše začal smrkat. Kdesi v dálce zaslechl bublání 
traktorového motoru.
Naházel těžké kusy dřev na vozík a téměř 
vyčerpaně se s plnou fůrou rozjel k domovu. 
 
Několikrát prošel úzkou předsíní. Asi po půl
hodině již měl kusy poskládané u vyhaslého
krbu v obývacím pokoji malého rodinného domku
na okraji kouzelné a tiché vesnice.
Je pravdou, že si toto místo k tvořivé činnosti
vybíral dlouho. Nakonec zvolil tuto možnost,
protože nebyl řidič a na vlakové nádražíčko
to bylo jen pár kroků.
 
A udeřilo téměř pravé poledne.
Vzpomněl si na slavný doják o zavilém kovbojovi,
který věděl, co dělá. No, jsme na tom stejně -
vzdychl a vstal. Došel ke krbu a vzal ze stojanu 
nablýskanou sekeru. Pohlédl znovu na hodiny
z nichž právě vykoukla hlava kukačky.
Bum, bum. Krá, krá.
Bylo přesně dvanáct hodin.
Do díla!
 
Rázně se otočil - ale bylo to jisté překvapení -
váhavě se vydal zpět do rohu pokoje. Rozkročil se 
a začal se mírně pohupovat v kolenou. Topůrko mu 
vlhlo v křečovitém sevření. Nebylo divu, byl přece
umělec, který má na určité rozpaky nárok.
Nakonec přimhouřil pravé oko. Pokýval hlavou
a mírně poodstoupil. Místností se ozval srdceryvný 
výlev stále ještě možné naděje. Znovu si proměřoval 
siluety.
Sekáč se pozvolna zvedal do výšky. Rozmáchl se 
nad hlavou a ťal. 
Masa ulétla, jako by do ní právě udeřil mohutný 
příval velehorského vichru. Poté umělec zkrátil 
i levou část těsně nad třetinou. Na řadu přišel 
další - a po hodině usilovné práce byla závěrečná 
část celkové koncepce skulptury hotova. 
Zatuchlou místností se ozývaly jen srdceryvné 
steny omámených a porcovaně přetvářených.
 
Zahleděl se na výsledek. Není to tak špatné,
jak by to mohlo nakonec i být. Zamířil ke stolku,
kde měl nastojato uspořádaných několik nedopitých 
lahví. Přemýšlel. A přitom i bumbal. Asi po půl hodině 
měl již jasno - to by tak mohlo být, řekl si, a vyhrabal 
mezi změtí čtvrtek počmáraných listů jeden částečně 
neporušený. Kodrcavým písmem napsal: 
Sousoší - Čtyři mušketýři po výbuchu časovaného 
koně.
"To je ono!", zaržál nadšením.
 
Těžkopádně vstal a zamířil ke studenému krbu.
Bylo potřeba naštípat dříví a konečně i zatopit.

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 13. ledna 2017, 08:57
Kolegové FERRIS a Mesje,
děkuji.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 09. ledna 2017, 11:52
3 +
MMM
kvalita komentáře: 1 MMM 09. ledna 2017, 10:22
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.8 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 2 hodnocení neregistrovanými
  • 09. ledna 2017, 09:32
  • 884 zobrazení
  • 0 oblíbené