S O C H A Ř
Literatura > Povídka
S O C H A Ř
Zastavil se, když mu pod nohou cosi podivně
křuplo. Zadíval se dolů a chodidlo pomalu
odstranil z nánosu trouchnivějícího listí.
Šlápl na kostru zahnívající lišky. Nebo to byl
nějaký toulavý pes? Otřásl se. Brrrr! Otřel si
botu o mech na okraji cesty.
Podíval se na hodinky.
Bylo za pět minut devět.
A vozík se opět pohnul do strmějšího svahu.
Kola podkluzovala v blátivém terénu. Opíral
se do držadla rámu a po chvíli funěl, jako
maratónec po čtyřiceti kilometrech na
dostihovém areálu.
A jsme doma - pohlédl konečně na úhledně
uspořádané kusy pokácených stromů.
Některé byly již nařezané, patrně nachystané
k brzkému odvozu.
Zrychleně dýchal a dýchal. Málem se mu
v tom tempu zatočila i hlava. Dotlačil káru
na okraj seskupených klád a posadil se na
vyčnívající kmen. Musel se posilnit. Lokal
a lokal, dokud placatou láhev nenaplnil zdravým
lesním vzduchem.
Vytáhl roztřesenou rukou z kapsy montérek
ušmudlaný kapesník a - rozhlédl se po okolí -
tiše začal smrkat. Kdesi v dálce zaslechl bublání
traktorového motoru.
Naházel těžké kusy dřev na vozík a téměř
vyčerpaně se s plnou fůrou rozjel k domovu.
Několikrát prošel úzkou předsíní. Asi po půl
hodině již měl kusy poskládané u vyhaslého
krbu v obývacím pokoji malého rodinného domku
na okraji kouzelné a tiché vesnice.
Je pravdou, že si toto místo k tvořivé činnosti
vybíral dlouho. Nakonec zvolil tuto možnost,
protože nebyl řidič a na vlakové nádražíčko
to bylo jen pár kroků.
A udeřilo téměř pravé poledne.
Vzpomněl si na slavný doják o zavilém kovbojovi,
který věděl, co dělá. No, jsme na tom stejně -
vzdychl a vstal. Došel ke krbu a vzal ze stojanu
nablýskanou sekeru. Pohlédl znovu na hodiny
z nichž právě vykoukla hlava kukačky.
Bum, bum. Krá, krá.
Bylo přesně dvanáct hodin.
Do díla!
Rázně se otočil - ale bylo to jisté překvapení -
váhavě se vydal zpět do rohu pokoje. Rozkročil se
a začal se mírně pohupovat v kolenou. Topůrko mu
vlhlo v křečovitém sevření. Nebylo divu, byl přece
umělec, který má na určité rozpaky nárok.
Nakonec přimhouřil pravé oko. Pokýval hlavou
a mírně poodstoupil. Místností se ozval srdceryvný
výlev stále ještě možné naděje. Znovu si proměřoval
siluety.
Sekáč se pozvolna zvedal do výšky. Rozmáchl se
nad hlavou a ťal.
Masa ulétla, jako by do ní právě udeřil mohutný
příval velehorského vichru. Poté umělec zkrátil
i levou část těsně nad třetinou. Na řadu přišel
další - a po hodině usilovné práce byla závěrečná
část celkové koncepce skulptury hotova.
Zatuchlou místností se ozývaly jen srdceryvné
steny omámených a porcovaně přetvářených.
Zahleděl se na výsledek. Není to tak špatné,
jak by to mohlo nakonec i být. Zamířil ke stolku,
kde měl nastojato uspořádaných několik nedopitých
lahví. Přemýšlel. A přitom i bumbal. Asi po půl hodině
měl již jasno - to by tak mohlo být, řekl si, a vyhrabal
mezi změtí čtvrtek počmáraných listů jeden částečně
neporušený. Kodrcavým písmem napsal:
Sousoší - Čtyři mušketýři po výbuchu časovaného
koně.
"To je ono!", zaržál nadšením.
Těžkopádně vstal a zamířil ke studenému krbu.
Bylo potřeba naštípat dříví a konečně i zatopit.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 6.8 bodů
- 2 komentářů
- 2 hodnocení
- 2 hodnocení neregistrovanými
- 09. ledna 2017, 09:32
- 1103 zobrazení
- 0 oblíbené
-
