Já přišla, abych tě milovala
já dávno před tím upsala se temnotě
a před časem si od ní vyžádala znovu propustku
abych jí dokázala, že labuť do pustiny prostě nepatří
A tak z hlubin vynořila se a tasila svá křídla
rozekleje zamrzající hladinu jezera
a vydala se na pouť plout po moři ze starých slz
jehož nejasný obrys měl opět nový tvar
Jenže šedá voda mne si teď ruce
pod mými černými rukavicemi, které mi propůjčili
to abych nezapomněla, kdo mě vydal zase všanc
Já přišla, abych milovala zločince
co vypustil moře do země a vyhodil zátku
Má nejistá paměť počítá s již velkou absencí
má nepřítomnost počítá již mnoho omluvenek.
V pokoji je cítit už aceton co vydechuji z úst
Roním bolest, roním hněv, stesk a pláč
kéžby má duše propadla se do komatu
jelikož je všude ve všem a ve všech