Jde to Dobré Wow!

D O V O L E N Á - závěr

Literatura > Vícedílné

 

 
                                          
D O V O L E N Á
 
 
 
 
 
 
 
Byl to tenkrát velice příjemný večer. 
Snad jeden z těch nejzajímavějších, které
mu byly dopřány.
Terka byla jako malé dítě - nakonec jako 
většinou, málem si cumlala i palec. Bohudík - 
a prozatím - jen na ruce.
Bavili se o všem možném, ale hlavně
o budoucnosti.
"To jsou ale blázni!", ukázala prstem vzhůru.
Snažil se najít ten správný cíl - mířila kamsi
na protější horu. Nebo to byl jen kopec?
"Půjč mně dalekohled", naklonil se nad stůl.
Opravdu. Těsně před vrcholem vyšlapávala
cestu vzhůru skupinka lyžařů. Bylo patrné,
že si na zádech vláčí vybavení. Měli ovšem také
velice pestré oblečky. Musel se pousmát.          
"Deme!", začala se nemotorně zvedat, až vrazila
do květináče s umělými smrčky.
Návštěvníci hotelové terasy si bez výčitek mohli 
o nich myslet, že jsou roztomilí milenci na jedné
z prvních schůzek.
 
Na vrcholku hranatého zábradlí na boku lodi
právě přistával bělavý pták. Dalo mu to asi trošku
urputné snahy navíc. Ve větru třepetal křídlem - 
chvíli levým, pak pravým. Nakonec zvládl obě, 
a bylo to.
Párkrát zabušil mohutným zobákem do natřeného
železa, otřepal se a začal se rozhlížet kolem.
Muž u okna na ten výjev zádumčivě hleděl.
Přemýšlel. Po chvíli až s jakýmsi laskavým 
úsměvem.
Opeřenec se ocitl v nesnázi. Prudký poryv větru
s ním zacloumal. Jakoby s ním okamžik bojoval,
a pak to pochopitelně vzdal. Nožkami se pustil
a vzdušný vír ho zatlačil kamsi dolů, k patrně
zajímavějším výhledům.
Ano, život je život. Někdy radostný, jindy až
krutý. Pokýval hlavou muž a začal se rozhlížet 
po jídelní nabídce. Gastronomický román ovšem 
nemusel hledat dlouho. Ležel přímo uprostřed
stolu a byl obalen do tmavé telecí kůže.
Za svými zády ucítil pohyb.
Než se stačil úplně otočit, vláčně mu dolehla na
rameno čísi ruka. Ucítil záhadnou vůni. Pak uviděl
stejně jemný odstín modrofialové na vysokých
podpadkách. Jeho zvědavý pohled mířil výš a výš. 
Ztuhl.
"Ale ne?!"
"Ále ano!"
"Ale ne?!"
"Ale áno - jsem to já."
 
Pokusil se vstát.
Pomohla mu odsunout židli od stolu. Díval se na to 
zjevení s naprosto neskrývaným zděšením.
"Díky, Terezo. Jmenujete se tak, že?"
Dívka se usmála a pokývala hlavou. Dlouhé vlasy
se zavlnily - nu, jako horský vodopád při jarním tání.
"Myslel jsem, že jsi tenkrát při autonehodě - ?""
"Uhořela?" Zadívala se mu vesele přímo do očí.
"Posaď se," rozpřáhl se nemotorně rukou ke 
křesílku naproti.
"A co se tak trošku projít?"
"Ale ovšem", zaslechl svůj hlas.
 
Téměř celým světem právě v těchto hodinách
kolovaly dohady o příčině havárie linky AA 676.
Letadlo zmizelo z radarů téměř přesně uprostřed 
Bermudského trojúhelníku. 
 
(konec)
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 09. ledna 2017, 09:26
FERRIS:
FERRIS,
díky za vyjádření.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 04. ledna 2017, 16:52
3 +
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 3.4 bodů
  • 2 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 28. prosince 2016, 08:57
  • 582 zobrazení
  • 0 oblíbené