Jde to Dobré Wow!

D O V O L E N Á

Literatura > Vícedílné

 

 
D O V O L E N Á
 
 
 
 
 
 
 
Kufr už ležel připravený u hrany vestavěné skříně.
Lodní personál byl jistě nejen vhodně placen, ale
byl také proto velice pečlivý.
Tak - a jsme zase kouskem doma - pomyslel si muž
v semišovém saku, když kráčel ke dvířkům na balkón, 
který byl jakoby přilepen hned za oknem vedle jeho 
postele. Měl zaplacenou nejvyšší kvalitu služeb, 
tak si mohl nejen sednout přímo na vlastní terasu, 
ale - když se rychle pokochal na vzdalující se přístav - 
mohl také otevřít lednici a nalít si co právě potřeboval. 
Byly tam džusy různých značek a chutí, limonády 
i perlivka asi třech názvů.
Chybělo tam ovšem smažené kuře od maminky.
Nebo svíčková od bývalé ženy. Od které?
Vlastně dobrou svíčkovou uměla připravit jen Vlasta.
Pravidelně pro ni vždycky vyběhla do hospody přes
ulici. Dělali tam pravé domácí houskové knedlíky, maso
bylo sice jen zadní, ale pěkně odleželé - a hlavně bylo
jemně pršpikované voňavým špekem.
Hm. Nadechl se a vytáhl malinkou flaštičku vodky.
Z baru si přilepšil nablýskanou sklenicí, ubrouskem
a do další čutorky si nalil pravděpodbně pravou vodu 
z pravého Grónského ledovce.
Po chvíli se přistihl, že se stále dívá na obrázek jakési
kropenaté dívky na čelní stěně nad televizním přijímačem.
Sakra! Když zaostřil trošku zrak, začala se nebožačka 
pozvolna přeměňovat v jakéhosi exotického ptáka.
Nemohl si vzpomenout na jeho jméno. Že by Kiwi?
 
No jo. A zase byl na chvíli úplně sám.
Podíval se na hodinky. Copak asi dělá Irenka?
V tuhle hodinu si jistě krátí čas s kamarádkami
u kávy nebo vína. Nebo skotské?
Byla takový nenechavý týpek. Pořád k sobě někoho
zajímavýho potřebovala. Buď tam, nebo onde. Nakonec
ji našel s vysvlečenou uklízečkou ze sousední firmy ve
svoji vlastní posteli. Vysoudila si svých pět švestek - no, 
a nyní jsem konečně už v jiném světě kdesi daleko, 
pokýval rozpačitě hlavou muž, nyní již bez semišového 
saka, které se povalovalo pokroucené na sněhobílé 
posteli s namodralými záblesky, patrně nějakého milého
tsunami. Nalil si další hlteček a rozmíchal ho s kapkou
džusu.
Alenka mu téměř porodila dítě...a dost, svěsil levý koutek
úst.
 
Převlékl se do večerního smokingu, upravil si lesklého
motýlka, zkontroloval kabinu za sebou a vyrazil. 
Jak se ve starých filmech patrně s nadsázkou říkalo: 
Do víru velkoměsta.
 
Na chodbách i ve výtahu potkával neznámé tváře.
Proč ne? Je leden. Naprostá většina běžných trhových
hospodářů vyvíjí nějakou činnost kdesi jinde. Peníze
pro pracovitého českého tuzemce přece tady zas tak 
moc nerostou. Nerostou? Musel se usmát. 
Párek obstarožních elegánů, kteří se na něj poočku
dívali z protější strany kabiny, na sebe, jako na povel, 
zamrkali.
 
Když se blížil k automatickým dveřím luxusní jídelny,
vyznačené velikým zlatým písmenem A, začalo mu
být jaksi divně od žaludku. Neměl moc rád takové
společenské akce větších rozměrů. Stovky lidí,
přihlouplé řeči o počasí, o tom, jak všichni báječně
vypadají, o tom, co kdo bude dělat zítra - a pak třeba
i pozítří. Nadechl se, prudce vydechl a odevzdaně
vykročil.
Brána zvící vstupu do Winchesterského opatství se
Ihned s vtíravým šelestem otevřela.
Byl mile překvapen. Zaslechl nejen decentní šum 
hlasů, ale také náznak hudebních tónů, které dopadaly 
do sálu jakoby z húry. Moc nechybělo a začal by se 
elegantním poloprázdným sálem plížit po špičkách.
Posadil se k menšímu stolku pro dva. Po jeho pravé 
straně bylo obrovské okno s výhledem na nekonečnou
hladinu pohupujícího se oceánu. Slunce právě zapadalo.
Mezi jeho zatmívající se fialovou barvou proplouvaly
malinkaté mráčky. Vypadaly, jako jemně průsvitné bárky,
které unášel proud času.
Přivřel oči.
V mysli se mu vynořila vzpomínka na podobnou scénku,
jenže v dálce byly zasněžené vrcholky hor.
Seděli, hned druhý večer - a byla to, podle něj,
ta poslední svatba v jeho životě - s Terezií na terase 
hotelu ve Svatém Mořici.
Ano, tak se mohl mít i ten, co vyhrál v jakési loterii
kupodivu přímo první cenu. Chtělo to všem jen někoho,
jako slečnu Terezii navíc!
 
/pokračování/
 
 
 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 28. prosince 2016, 08:50
FERRIS: FERRIS a Mesje,
děkuji za vyjádření.
(Přeji "plodný" rok 2017!)
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 25. prosince 2016, 09:56
3 +
Mesje
kvalita komentáře: 1 Mesje 23. prosince 2016, 23:32
3 -
HumanART
Body od neregistrovaných
  • Kai Autor
    Kai
  • 6.4 bodů
  • 2 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 1 hodnocení neregistrovanými
  • 23. prosince 2016, 09:05
  • 560 zobrazení
  • 0 oblíbené