Proč neslavím

Proč neslavím

Je zcela přirozené, zdraví prospěšné a doporučované nezabývat se minulostí, žít přítomností. Minulost se nedá změnit. Zabývat se minulostí více než je zdrávo bývá příznakem řady psychických a dalších následných potíží. Když jsem se narodil byla druhá světová válka historií. Dnes mám dojem, že ještě neskončila. Podobně dosud neskončily jiné historické události. Například padesátá léta jsou dosud, také rok 1968, též vznik jakéhosi Českoslevenska nebyl dosud nacvičen v té aktuálně správné verzi, josefínské reformy také ještě nejsou dotažené a snad se za pár let dozvíme jak to bylo s Bitvou na Bílé hoře atd. Člověk a nejen člověk by se měl rozhodovat podle aktuální situace. V dnešní době se musíme rozhodovat podle toho co si máme myslet o minulosti. Chápu, že chce někdo slavit konec války bezprostředně po jejím skončení. Také chápu, že mu to vydrží několik let. Ale my dnes žijeme náš dnešní život. V něm nemají mít oslavy dávných událostí místo. A když už to je nutné z toho důvodu aby si to vládnoucí elity udělali u poddaných dobré zařazením dne volna, tak se to nemá přehánět. Mít svátek povinně v hlavě a mysli zavíráním obchodů a podobných svinstev už vůbec ne. Tak jako není státním svátkem konec první světové války, tak se nemá slavit více jak sedmdesát let po konci druhé světové války její konec, který se navíc slaví v nesprávný den. A co už říct ke slavení svátku vzniku něčeho co už dávno není, sto let po té události, která jak je obvyklé ve skutečnosti proběhla jinak než se slaví.