MLHA A PRACH
Literatura > Vícedílné
MLHA A PRACH
1.část
Na údolíčko se pomalu snášela vlahá letní melodie.
Bylo to právě to příjemné období, jakých v tento čas,
a v polovině sedmnáctého roku jednadvacátého století,
nebylo zase tak mnoho.
A tyto "rozvětvené popěvky" spočívaly především v tom,
že obyčejné denní starosti odplavávaly dvojici mladých
lidí kamsi nad vrcholky okolních smrků i borovic a chuť
kotlíkového guláše, kterým si právě promazávali střívka,
jim dodávala pocitu úniku z běžného městského života.
Řeka, která byla předtím pouze viditelná, pomaloučku
začínala i syčet, bublat a čířit tajuplně záhadné zvuky.
S nimi se vtíravě prolínaly i libozvučné tóny podvečerního
prozpěvování desítek ptačích nápadů.
A popraskávání polínek, která se postupně barvila do
temně rudé, světlejší až blýskavě bílé, obratně dokreslovalo
rytmus nevšedního zážitku.
Dívka se zamyšleně dívala do záře a zlehka přitom otáčela
prohnutým klacíkem. Vypadalo to na přípravu dezertu.
"Bacha na to, nebo ti jablko chytne a -", řekl mladík,
který seděl naproti u ohýnku a právě nabryndával do díry
v další várce ovoce kapičky rumu.
"Neboj, vím, co dělám", odpověděla mu a vzápětí vyskočila,
jako by ji někdo nakopnul.
"Sakra!", zaklela a začala propálenou halouzkou zběsile
prohrabávat žhnoucí uhlíky.
"Tak jo," povzdechl si, zvedl se ze země a na špičku dlouhého
nože napíchl z ohniště začernalou lahůdku.
"Vem si moje, já mám raději to upálené," podával ji svůj nástroj,
"ale opatrně."
Na levé straně, šikmo nad jejich hlavami, se vyloupl z mraků
nad koruny stromů srpek Měsíce.
Po chvíli se svlékli a rozvážně, po špičkách, zamířili k řece.
"Jéžiši, ta je ledová!", roztřásla se dívka. Ale opravdu statečně
postupovala, až ji hladina sahala až ke kolenům.
"Jo, je studená. Brrr - studená! Ledová, jako kopřiva."
"Cože? Jako co?!", zasmála se.
"Chlapec se rychle ponořil. Cákl do vody a vzápětí rychle
vyskočil. "Tak, a máme to," rozběhl se zpátky ke stanu na břehu.
Pajdal toporně přes kameny, až voda stříkala na všechny strany.
"Zbabělče... zbabělá!", vykřikla a s rozmyslem ho opatrně
následovala.
Osušili se a mladík se dal do otvírání lahve vína. Špunt lupl
a dva kelímky se zavlnily pod náporem rubínové tekutiny.
Přihodil polínko do ohniště a oba se napili.
"Dobré," zahleděla se mu do tváře.
"Dobré," zamlaskal výmluvně, " je to přece Bulis," řekl
po chvíli, když doušek uváženě polknul.
"Pan kdo?"
"Pan Bulis...Já a naše starodávné vinice pod Alpami -"
Dívka se natáhla pro láhev. Natočila ji k plamenům a pokývala
hlavou.
"Dobře, hochu, něco jako frankovka z nedaleka."
Nad krajinou se kdesi v dálce zablesklo.
Obloha se několikrát rozsvítila, zablikala a zhasla do černošedi.
Kdyby nebylo město tak daleko, mohlo to vypadat jako kdovíco
z moderní elektrotechniky. Vlaky, tramvaje, výbuch v elektrárně.
Podívali se kolem.
Z Měsíce zbyl jen kostrbatý cípek, který dál mizel mezi těžkopádnými
mraky. Ty ho těsnily a těsnily, až za několik vteřin docela zanikl.
Vzápětí dopadly první, jakoby olověné, kapky deště.
Plác...plác, plác. Chvíle ticha. A zase a znovu. Plác.
Bouřka se zdála nekonečná. Chvílemi lilo velice hustě - do stanové
celty mlátily snad milióny paliček, pak nastaly okamžiky zklidnění,
kdy sprška jen zlehka hladila údolí. A pak, z ničeho nic, se kruté
tympány opět s rámusem vrátily.
Převalovali se na matraci sem a tam, dokud je nakonec
nepřemohla únava.
"Pomóóóc! Pomóóc! Zachraňte mě, prosííím!", oba se probudili
ve stejný čas. Rozespale na sebe pohlédli.
"Pomóóc!", šílený výkřik jim nadobro vrátil plné vědomí.
"Zachraňte mě, zachraňte mě!"
"Pomóóóóc!", rozběhli se po zvuku šíleného křiku.
Klopýtali přes kořeny stromů. Zběsile kličkovali tmou.
Deštěm smáčená tráva i popadané haluze jim znesnadňovaly
postup.
"Běžíme za vámi," vykřikl mladík a prodral se mezi větvemi
nízkých smrčků. Počkal, až ho dohoní i dívka. Vynořila se,
jako nějaký bloudivý duch.
"Počkej chvíli, než se nadechnu!", přerývaně zasípala.
Vteřinku tam stáli a oba lapali po dechu.
Pak se dívka rozběhla.
Právě, když se rozkročil, aby ji následoval, mu něco zachytilo nohu.
Pokusil se vymanit ze sevření, ale upadl. Tak mocná to byla síla.
Zahleděl se na bílou ruku, která mu pevně svírala lýtko.
Byla obalena do lesklého plátna s blýskavými červenožlutými flitry.
Posadil se, aby si mohl lépe prohlédnout zbytek postavy.
Ztuhnul v překvapení.
Z protemnělé mlhy na něj zírala tvář povědomého Elvise Presleyho,
obalená do jakéhosi slavnostního rubáše.
Usmíval se a cenil přitom nablýskaný chrup. Umně načepýřené
vlasy měl vyčesané do svádivé chocholky.
"Wait, boy, I must you tell some crazy story," ozvala se z jeho
nitra znenadání vemlouvavá kalifornština.
Byl tak ohromený, že zavřel křečovitě oči. Zatnul pěsti a v duchu počítal.
V tom okamžiku ho ze soustředění vytrhl vzdálený hlas, který několikrát
opakoval: "Kde jsi ? Kde jsi, proboha?!"
Pohlédl na své nohy. Byly zaklíněné pod kořeny ztrouchnivělého
pařezu.
"Už běžím," vykřikl ze všech zbývajících sil a vzepřel se tlející hmotě.
Sevření s tlumeným praskáním povolilo.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Body od neregistrovaných
Autor
Kai- 6.4 bodů
- 2 komentářů
- 2 hodnocení
- 1 hodnocení neregistrovanými
- 26. září 2016, 08:53
- 859 zobrazení
- 0 oblíbené
-
