D O B R A
Literatura > Poezie
D O B R A
(baladino)
A zase je tu jaro...
Šílí si krajina
bylinky se vznášejí
a sovy mžourají
- jako v čekanici
do kina
Hvězdička Dolorisová
říká si Dobromila
děťátku vlásek
hebce přičísla
do poviánu ho obalila
a k hrůznému jezeru
v úžlabině smrti
láskyplně
vyrazila
Robě se kotrní
balíčkem ryčí
vrní se vzpurností
jak novicka
na tyči
Však cíl
vdůli pod skalou
šumí si chtíčem:
"Hoď další odměnu
než půlnoc padne
do naší kolíbky
vnadné!"
Ženská pár balvanů
do nůšky přidá -
bude jak v lednu
chladněji je na cestě
ke dnu
Rozmáchne se
Do pleny
všejakou slzu utře
mrskne tím prokletím
a vlnky se zhoupnou
jak milostná
pramice:
Nyň, vzchop se, Dobrotko
vždyť tvůj to byl -
budiž sémě prokleto!
- již vrh patnáctý
nebo šestnáctý?
Kolik je ti, děvče let?
Není to číslo
zakleto?
Časy se vinou
jak píseň milostná -
a zase je tu jaro...
Dolorisová se krajinou
plíží
kodrcá kamením
a mrkotivé očko
jak za hustou mříží
napjatě ke skalní
průrvě vzhlíží:
"Kde se vzášejí
jak bystře se mají
čímpak se maní
plaváčci moji
uslintaní?"
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 6 bodů
- 2 komentářů
- 2 hodnocení
- 15. srpna 2016, 08:52
- 754 zobrazení
- 0 oblíbené
-
