NA VĚKY...
Literatura > Poezie
NA VĚKY...
Písek voní betonem
a mouchy bzučí: tradá!
Přede mnou je
stovka těl
a já mám
přec volná záda
Frontička se klikatí
dolů kopcem z mlází
slunce pálí
o sto šest
a mně už
voda schází
Stánek
dole v údolí
se chvěje
ve všech směrech
je jak stádo plachetnic
když s tajfunem
se pere
Chaloupko
ty voňavá
z mechové kůže
a nerovného obilí
Když tělem se
protřesu:
jsi
jako čarokráska
z kompasu
Já chci být
ten pravý
kdo tě
na věky
posílí
Vyplynul náš čas -
jen já
a zase já
kdo odvane
společně nás
Ochraňuj!
...a písek
voní
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 6 bodů
- 3 komentářů
- 2 hodnocení
- 25. července 2016, 09:17
- 877 zobrazení
- 0 oblíbené
-
