ŽABÍ HNÍZDO
Literatura > Poezie
ŽABÍ HNÍZDO
(baladino)
Na řeky břehu v ústraní
chlapík v pláči sedí
na mundúr lesklý padají
mu slzy třpytné
a on jen smutně hledí
Nu co -
zas po krumpáči sahá
a do nitra se hloubí
ta vonná půda
je jak dívka vlahá
co s budoucností
se snoubí
Údery mocnými
se tepá k nitru Země
i lopatou se ohání
jako geroj z filmů
až otřásají se velikáni
při cestě strakaté -
ze starodávných líp
a s douškou jilmů
On do světů bájných
si vyrazil
snad k mohutné Číně
snad k Africe se blíží
možná ke krajům Summérů -
pohádkovým tunýlkem
se mu dřinou
povadlá očka už klíží
Nu co -
usedá a skývu chleba
bere
zrosenou vodu
ze stěn odškrábne
a do úst
si ji dere
Občerstven
do zmoženého spánku
padá
jak klepítka krabí
při drásajícím
slunce žáru
Zdá se mu snad konečně
že objevil to báječné
hnízdo žabí?
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 2 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 23. března 2016, 09:10
- 1016 zobrazení
- 0 oblíbené
-
