BALADA O DVOU
Babička dědovi dala
do hlavy ránu mu ťala
až tam má
z boule modřinu
co nadnesla mu
ze zbytku vlásků
čupřinu
Prý za to
že semínka pytlačí
a do polívky
ji zob ptačí -
i když jí vrzá
protéza
a pod sanicí
ortéza -
ze solničky vysypal
(Skoro
plný talíř
ji nasypal)
Ach, ten děda z húry!
Zná smělých vtípků fůry -
zrovna jako včera
když ji přidal
do podprsenky
pytel uhlí
i se žábou ropuchou -
starká rudla
záduchou
Tak mu pěkně
po půlnoci
když chrochtal
slastnou vizí
a očka se mu
klížila
do křehké nohy
lívaneček
hbitým stehem
zašila
Když kmet si začal
džemem hnátu
potírat a o cukr
se otírat
nelenila
Vysypala kolem
uhel a směs
i se žábou nadmutou
a doplněnou o dynamit
přikrčena
zapálila
Dneska oba hřadují
ve stanu blízko plotu
Děda kouká
s myšlenkou voňavou
na kuželky
co nad nimi se tyčí
Babka zase
se smetákem
stírá v kanclu podlahu -
při atomové elektrárně
přece
nezůstanou
pozadu
Když se dílo zdařilo
a Zemí čpěla tichota
všude tma
a zeleně nicota
děd si promnul
spánku oči
zakroužil bytím
žďouchl do babky
a povznesl
se žitím:
Vstávej, starká!
Máme nový den