BALADA O POLOMRTVÉM MĚSTĚ
Literatura > Poezie
BALADA
O POLOMRTVÉM MĚSTĚ
A tak zas vpíjím oči
na dlouhou cestu
do nebe
kde rafiky se kodrcají
když odbíjí -
mě tělo zebe
a ručičky i ouška
se modrají
v průjezdu
kde průvanu
z hospůdky zahřáté
je douška
A zase jdeš pozdě!
Krkavci zlatí
holoubci cukru
toulavé kočičky
s nožkami
v mokru
už dávno hladoví
Tak konečně!
Šklebíš se loudavě
řasy máš protáhlé
a šustíš prstíky -
kdo rozhodí
návnady pytlíky?
Rozhodíme kolem
společně laskoty
kostičky z kuřátek
od dortu odškrabky
zlatavá zrníčka
by usmála se na nás
konečně
i zvířecí
šťastná písnička?
Kapsy mé mokvaly
od těchto dobrůtek
konečně prázdné
jsou
a my šťastně hopsáme
teplíme, slintáme
Jsme v rytmu
na druhou
Při novém dnu
vpíjím si oči
na cestu dlouhou -
do nebe
kde rafiky se kodrcají
když odbíjí
zas hloubím se
v průchodu
u zpěvné hospůdky:
Co mně to napoví?!
Chřadnu
a trápím se
myšlenkou bezbřehou
jen tvá očka mrkací
vznáší mě
oblohou
Zas čekám
jak patník
u cesty
už dost bylo
dálnice
ke štěstí!
Tu blesk z nebe
rozčísl náměstí -
to nápad bláznivý:
jen tak se
vytrestám
za tvoje příchody
se potrestám -
nechť holubi příšerní
krkavci šmatlaví
kočky a potkáni
jen
ať si hladoví!
A opět pozdě!
Už ani žebráčkům
nevnutím desátku
dětem u střelnice
nerozdám oplatku
A zase...
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 11. března 2016, 09:02
- 388 zobrazení
- 0 oblíbené
-
