Jde to Dobré Wow!

BALADA O POLOMRTVÉM MĚSTĚ

Literatura > Poezie
 
 
BALADA 
O POLOMRTVÉM MĚSTĚ
 
 
 
 
 
 
A tak zas vpíjím oči
na dlouhou cestu
do nebe
kde rafiky se kodrcají
když odbíjí -
mě tělo zebe
a ručičky i ouška
se modrají 
v průjezdu
kde průvanu
z hospůdky zahřáté
je douška
 
A zase jdeš pozdě!
Krkavci zlatí
holoubci cukru
toulavé kočičky
s nožkami
v mokru
už dávno hladoví
Tak konečně!
 
Šklebíš se loudavě
řasy máš protáhlé
a šustíš prstíky -
kdo rozhodí
návnady pytlíky?
Rozhodíme kolem
společně laskoty
kostičky z kuřátek
od dortu odškrabky
zlatavá zrníčka
by usmála se na nás
konečně
i zvířecí
šťastná písnička?
 
Kapsy mé mokvaly
od těchto dobrůtek
konečně prázdné
jsou
a my šťastně hopsáme
teplíme, slintáme
Jsme v rytmu
na druhou
 
Při novém dnu
vpíjím si oči
na cestu dlouhou -
do nebe
kde rafiky se kodrcají
když odbíjí 
zas hloubím se
v průchodu
u zpěvné hospůdky:
Co mně to napoví?!
 
Chřadnu
a trápím se
myšlenkou bezbřehou
jen tvá očka mrkací
vznáší mě
oblohou
 
Zas čekám
jak patník
u cesty
už dost bylo
dálnice
ke štěstí!
Tu blesk z nebe
rozčísl náměstí -
to nápad bláznivý:
jen tak se
vytrestám
za tvoje příchody
se potrestám -
nechť holubi příšerní
krkavci šmatlaví
kočky a potkáni
jen
ať si hladoví!
 
A opět pozdě!
 
Už ani žebráčkům
nevnutím desátku
dětem u střelnice
nerozdám oplatku
 
A zase...
 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 11. března 2016, 09:02
  • 362 zobrazení
  • 0 oblíbené