V pokojíku malém za dvanáct set
manželské postele uprostřed
stojím tu sám bez květin a obrazů
bez lásky a zbytečných dotazů.
Nějaká dívka tu sedí na židli
možná tu žije, ale nebydlí
pak vstane a obejme mne kolem pasu
má nahá ramena a levnou krásu.
Usedáme na okraj postele
nevypadá to vůbec vesele
i když se směje, smutná je
a já si říkám…popletl sis veřeje.
Koupil jsem lásku za drobné
zdálo se to tak výhodné
stojím bez lásky v pokoji
v srdci smutek, zklamání
možná obojí.