MASKERVILLSKÝ PONY - 3.část
Literatura > Vícedílné
MASKERVILLSKÝ PONY
3.část - klinika
Muž, který si krátil patrně delší volnou chvíli pokukováním
po veverce, která poskakovala stále dokola mezi stromem,
upravenou trávou, vyšlapanou cestičkou parku a zase
listnáčem, sáhl do kapsy vycházkového nemocničního
županu a vylovil kousek opotřebované pletýnky.
Začal ji ulamovat a házet před sebe. Veverka se zastavila,
zapanáčkovala a chviličku se rozmýšlela.
"No tak, maličká, pojď na bifteček," nabídl ji východisko
chlapík.
Po cestě se přibližoval zřízenec. "Pane plukovníku, už dost.
Jiřinka si to sebere později, teď musíte na sezení k paní
doktorce, víte?"
Pan plukovník na něj shovívavě pohlédl: "Nevidíte, že má
na dobrotu chuť? Nemůžu ji takhle opustit, vždyť si nemá ani
do čeho utřít pusinku," začal šmátrat po kapsách županu,
až konečně našel zmačkanou děravou ponožku a opatrně
ji položil vedle nalámaného pečiva.
Ve vyšetřovací místnosti číslo dvanáct zatím psychiatrička
listovala v dokumentaci.
Nebyl to zcela obyčejný případ. Nicméně, zase tak vyjimečný
také nebyl. Čtyřicetiletý stavební dělník se vrátil z hospody
pozdě večer domů. Jako vesměs každý pracovní den.
Když mu jeho žena chtěla ohřát v mikrovlnce pozdní večeři,
vyskočil od stolu. Začal kolem sebe mlátit, až se tak dopracoval
k vyděšenému domácímu stvoření, které klopilo hlavu u vaničky
se špinavým prádlem v koutu kuchyně. Kupodivu to nebyl nikdo
jiný, než hlídací vlčák křížený s potulným bahenním dobrmanem.
Chytil stvůru za hlavu a pokusil se ji nacpat do trouby. Přitom křičel
na celou chaloupku, že jídlo musí být nejen teplé, ale přímo vařící.
Než sousedé přivolali policii a ta poté i sanitku s doktorem,
muž stačil kříženci useknou hlavu a pořádně si ji prohřát - kde
jinde, než v mikrovlnné troubě.
Naservíroval si uťatou lebku na talíř a v naprostém klidu se dal do
obírání.
Policistům se pak představil jako plukovník a pozval je také ke stolu.
Bohužel zapomněl otevřít dveře do domu, tak je museli vyrazit
sochorem. Kdyby mu zavčas nenasadili na zápěstí pouta, jistě by
je nakonec pohostil i kávou a zákuskem z čerstvých panchartových
tlapiček.
Sanitka ho odvezla na psychiatrickou kliniku.
Co však všechny vyvedlo z míry, bylo, že si s doktory ihned
začal povídat jako mimořádně erudovaný armádní důstojník.
A ti jen kroutili hlavami - běžný stavař, tedy stavební dělník, lil
beton do bednění, pokládal cihly a míchal maltu obkladačům -
a najednou jim kladl v rozhovoru záludné otázky ve smyslu,
jak počítačově nasměrovat balistickou raketu na cíl, jak vypočítat
rozsah škod podle výšky výbuchu nad či pod zemí.
Také je šokovalo, že úplně ignoroval svoji stavební profesi.
Vůbec netušil, co je to například šaluňk, o cihlách se domníval,
že se používají při zatápění v kotli a beton si spojoval s plombami
do zubů.
Byla mu tedy navržena léčba, v počátku i přísný dozor, ale pan
plukovník, jak mu všichni v léčebně na jeho nekompromisní rozkaz
říkali, dělal očividné pokroky.
Pochopitelně byl jeho případ spojen téměř okamžitě se zmizením
vojáků v oblastí Maskervillu. Lékaři i policisté ovšem nezjistili nic
dalšího.
Téměř.
Stále je mátla spojitost stavebního dělníka s Maskervillskými,
no řekněme, nehodami.
Samozvaného plukovníka si byli prohlédnout i jacísi odpovědní
z ministerstva pro obranu. Všichni se nakonec vtěsnali do
záhadného podzemního bunkru kdesi pod blíže neurčenou letištní
přistávací dráhou.
Částečně to pravděpodobně vyřešil mikrospánek jednoho
generála, který se otřásl, vyskočil z polštářovaného křesla a s
nadsázkou zmateně vykřikl: "Kudlanky unesli originál, vykuchali ho
a co je nezajímalo, poslali zpátky. Ovšem, kolegové - na tuto, zdá
se, konfliktní adresu!"
Ostatní generálové na něj rychle pohlédli - po předchozím dvoudenním
vyčerpávajícím soustředění s hukotem startujících velikánů nad hlavami -
jako na klokana se zahradní sekačkou, který jim právě projel po obou
chodidlech současně, a při urychleném odchodu se s plukovníkem -
míchačem betonu - diplomaticky loučili symbolickým klepáním na jeho čelo.
"Tak, to by bylo", poznamenal nevzrušeně jejich šéf, když za nimi
zapadly ocelovobetonová vrata, "vyřešilo se to celkem obstojně.
"Jo," dokončil myšlenku po chvíli, "toho dřímala přeřaďte ihned
někam daleko - třeba na Jamajku.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 13. ledna 2016, 09:01
- 500 zobrazení
- 0 oblíbené
-
