MASKERVILLSKÝ PONY - 1.část
Literatura > Vícedílné
MASKERVILLSKÝ PONY
1.část - pohřeb
Paní útulného rodinného domečku, mezi vzrostlými buky na okraji malého
vojenského městečka, si utřela ruce do barevné kuchyňské zástěry
a vydala se na cestu k oknu. Rozhrnula záclonky a opět se nechala
překvapit - podvečerní sluníčko mělo téměř stejný odstín, jako před
několika předešlými podzimními dny - téměř purpurově fialovou, místy
krvácelo až do rudě červené.
Kolem něj se zlehka kupily šedomodré mráčky, které by mohly napovědět,
že noc nebude tak úplně obyčejná.
Krásně romantický podvečer - zasnila se - a pomaloučku se vrátila zpět
do kuchyně.
Natáhla pravou ruku a stoupla si na špičky. Bylo to marné, na psí konzervy,
které měla uskladněné až v nejvyšší řadě, samozřejmě opět tímto způsobem
nedosáhla.
Přitáhla si tedy stoličku od jídelního stolu - a všechno šlo naráz snadněji.
Z přihrádky nakonec vytáhla lesklý otvírač a začala kroužit. A kroužila
a kroužila, dokud pokroucené plechové víčko s cinknutím nedopadlo
na bělostně kachlíkovou podlahu.
Psí stádečko mezitím netrpělivě okounělo u dveří. Vrážely do sebe čumáky,
někteří bloodhoundi jen přešlapovali na místě - všichni však očekávaně
vrněli, jako zastaralý vodní mlýn, který vyčkává na kdovíjakou renovaci.
Žena vyprázdnila několik konzerv do stříbřitých misek a vynesla je ke schodům
na terasu domu.
"Tak, a teď se postaráme o pána," připomněla si s úsměvem, a odcupitala
k lednici, k umyvadlu, ke škrabce na brambory i k sadě nožů na kuchyňské
lince.
Na pánvičku nalila trošku olivového mazání, ze spodní přihrádky vytáhla
dřevěné prkýnko a omyla ho v teplé vodě.
Pohlédla na hodiny, které visely těsně nad radiovým přijímačem v jídelním přístěnku.
Ukazovaly osmou hodinu a hlasatelka začal chrlit zprávy.
Paní domu se dala do přehlušujícího ťukání, maso se jemnilo - úžilo, až nakonec
zasyčelo při dopadu do téměř vroucího oleje.
Za hodinku bude můj plukovník doma, pomyslela si, mám co dělat. Ještě
nachystám bramborový salát, zeleninovou misku a ze sklepa vytáhnu lahev
červeného. Letmo pohlédla na svoji tvář v zrcadle.
Zarazila se.
Zatřásla hlavou a zamrkala. Obraz byl však stále stejný.
Šklebila se na ni protáhlá hlava jakéhosi ohnivého koně. Hříva mu hořela,
žhnoucí paprsky dopadaly až kamsi do zvrásnělé země - vypadalo to, jako
apokalypsa pálícího se masa.
Rychle se vrátila k pánvičce. Čoudilo se z ní, a dosud poklidným stavením
se začala šířit podivně domácká vůně připravované pozdní večeře.
"Bože!", vydechla, " ještě že nejsem sama. Málem jsem telecí spálila!"
Vzala vidličku a lehce připálené maso pozvedla. Vypnula sporák a nalila
si trošku vína. Její pohled padl opět na neúprosný stroj času.
"Už aby tu byl," řekla si v duchu a napila se.
Čas běžel a komentátor právě rozebíral mezinárodní situaci.
"Zase ta studená válka! Jestli plukovník konečně nepřijede, bude mít
i studenou večeři," pousmála se a vypnula rádio.
Ale její manžel nepřišel. Už nikdy, bohužel, svého muže neuviděla živého.
Přesně za deset dnů, ale téměř v pravé poledne, se nad tichým údolím
místního hřbitova ozvala první salva.
Za ní pak následovaly - přesně podle vojenského protokolu, i další.
Smuteční hosté, včetně nějakých pánů až z ministerstva, nasedali
po kondolenčních obřadech urychleně do tmavých automobilů, aby stihli
i další dva pietní pohřby na kilometry vzdálených pochmurných místech.
Netrvalo tedy příliš dlouho a venkovský hřbitůvek podblíž Baskervillu
osaměl.
Vlastně - téměř osaměl. Zůstali tu jen čtyři hrobníci, kteří zahrabávali
mimořádně blýskavou rakev tajemného hrdiny.
"Tak to zase zatloukli - no výborně!", neodpustil si ten nejvyšší z nich.
"Chmm - a co mají dělat? To víš, že nemůžou přiznat, že jsou namydlení."
"Jak namydlení? Prostě neví, co to bylo," poznamenal třetí.
"A co když to moc dobře vědí, ale...", nechal konec věty v nedoslyšnu.
"Pánové, moc nekecejme, na to bude třeba dost času v pubu."
Lopaty se rozhýbaly a za hodinku měli hrobaříci pro dnešek padla.
Umyli si uloptěné ruce, zamknuli márnici a poté i umělecky tepanou bránu
hřbitova a pospíchali dolů po klikaté silnici.
Když měli za sebou i poslední ostrou zatáčku, začalo konečně pršet. Ale
byl to pořádný slejvák!
Protože žádný z nich neměl právě při sobě deštník, než doběhli
na náměstíčko, promokli snad až na kůži.
Hostinský před ně postavil vrchovatě dobryndané půllitry a ze slušnosti
si udělal pod krkem symbolický křížek: " Pánové, nic neříkejte - už je tady
zas."
Napjatě na něj hleděli a podvědomě přikyvovali hlavami. "A viděl ho někdo?",
utrousil ten vysoký muž se zjizvenou tváří a pozvedl tmavé pivo o půl metru
nad stůl. Ozvalo se tlumené chřastění sklenic.
"Mé ženě se nelíbí, že našemu Maskervillskýmu ponymu v televizi říkají
legenda," poznamenal plešatý muž.
"Legenda!? Vždytˇ jsou tady po letech zase mrtví!", dramaticky se ušklíbl
vousatý hrobník.
"No vidíš - a zase nehoda! Zase se ztratili při výkonu služby!", udeřil
do stolu festovní majitel půvabné krčmy."Ztratili?! Co to říkám," zasmál se,
"utopili se, a nikdo je už dál neviděl."
"Prý je zasáhly v lesíku výpary metanu. Ten vzplál a oheň, který k nám
jaksi klesal při bouři z nebe...", odmlčel se.
"Oheň? Na radaru měli záznam. To nebyl jen oheň - to byl pořádný kusanec
létajícího materiálu," opáčil kolíbající se vousatý muž, který se ke stolu dopotácel
od barového pultu."Odstartovaly dva phantomy, vyhlásili poplach, dva bezpečáci
a velitel směny naskákali do roveru a vyjeli záhadu do lesa vyšetřit...a byli pryč.
Další hodiny po nich pátrali - a zase nic. Stopy teréňáku končily na rozcestí
k Maskervillu.
"Pánové, co budete vymýšlet, byl to stoprocentně plápolající pony!", zašeptal
od velkého jídelního stolu místní dobrovolný hasič.
Otočili se na něj.
"Dyť to každý ví...", a tak si hrobaři přisedli - a ani ne za hodinku byla
rozesazena kolem ukecaného dobrovolníka téměř celá hospoda.
"Bylo to někdy před stovkami let, v době, kdy se začaly upalovat čarodějnice,"
zamyslel se hlasitě a pronesl opět tu příšernou větu: "Byl v tom odpradávna
náš hořící pony. Už tenkrát to tady všechno začalo!"
Ovšem - popravdě vzato - byla to jen velice zanedbatelná část historie.
Včetně legend a mýtů.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 0 bodů
- 0 komentářů
- 0 hodnocení
- 06. ledna 2016, 09:06
- 493 zobrazení
- 0 oblíbené
-
