PELOPONÉZOS A DIAR - 1.dějství

 

Antický činoherní výjev

 

PELOPONÉZOS A DIAR

1.dějství – poprava

 

 

        / Hradní místnost s malým oknem. Závěs, vedle něj krb, rozměrný dřevěný stůl, několik

             židlí a césariónské křeslo.V prostoru je Césarión Peloponézos a dlouze 

            hledí z okénka do neznámého prostoru./

 

Ozve se zabušení na dveře. Peloponézos se nenechává vyrušit.

Bouchání se po chvíli několikrát opakuje. Cesarión odstupuje od okna,

jde k vratům, odemyká a odšourá se ke křeslu, upraví si oděv a usedá.

 

 

Peloponézos /vztekle/:

 

        Vstupte!

 

            /Bytelné dveře se otevírají a mocným krokem vejde mohutný velitel osobní stráže

            Matulaj./

 

Matulaj /ukloní se/ :    

 

        Jasnosti! Nic -  stále nic.

 

Pelop.:     /Pokyvuje hlavou. Spadne mu přitom koruna z hlavy.

        Matulaj přiskakuje a mocenský symbol mu usazuje opět

            na hlavu./

       

        Nic! Stále nic?!

 

        /Peloponézos se rozčílí. Sejme korunu z hlavy a hodí s ní

        o zem. Matulaj opět přiskakuje a korunu mu podává.

            Cesarión si chce korunu převzít - ale náhle se zarazí.

        Pohlédne na Matulaje a chvíli ho tiše pozoruje./

 

                Slušela by ti, co?

 

Matulaj:    Prosím, Jasnosti?

 

Pelop.:     Koruna. Slušela by ti?! Zkus si ji.

 

Matulaj:    Ale, Césarióne - to nesmím. Vždyť je to symbol...

 

Pelop.:     Jen si ji polož na hlavu - dělej! Je to mé přání!

 

Matulaj / se strachem si roztřeseně pokládá korunu na hlavu/ :

 

        Je to tak dobře, Cesarióne?

 

Pelop. /prohlíží si ho/ :

 

        Projdi se.

 

Matulaj /váhá/

 

Pelop./rozběsní se/ :

 

        Projdi se! Choď - dělej!

 

Matulaj /bojázlivě se prochází, Peloponézos začne řvát/

 

Pelop.:     Ty hovado, takhle chodím?!

 

        /Praští pěstí do stolu až se místností rozlítnou talíře

            a jídlo./

 

        Takhle já přece vůbec nechodím! Já se vznáším!

        Já pluji - já jsem přece Peloponézos! A mocný Cesarión!

 

        /Vyskakuje a předvádí zženštile baletní provedení svých

         pohybů.

            Matulaj si plaše sundává korunu a pokládá ji na stůl.

        Cesarión se prudce zastaví a otočí se na Matulaje. Zařve./

 

Pelop.:     Kde máš korunu, Jasnosti?!

 

Matulaj /plaše ukazuje na stůl/ :

       

                Tady jsem vám ji vrátil. Leží tady, tady na stole.

 

Pelop:      /otáčí se k zataženému závěsu/ :

 

                        Slyšeli jste to?! Už si nechá říkat Jasnosti! Ten ubohý zmetek

                        je už přece novým Cesariónem! ... Už je z něj Bůh!

                Z Matulaje je Bůh! Ho ho! Neuvěřitelné - z příštipkáře je Bůh!

                        To se teda podívejme!

 

        /Rozhrnuje se závěs. Za ním na židlích sedí žena s mušlí na hlavě a muž

       v mnišském       hábitu. Vstávají a rozvážně sestupují z malého pódia

            do hradní místnosti.

           V tichosti usedají kolem stolu./

 

 

 

Matulaj /roztřeseně/ :

 

                ...ale já, já jen - zde, mocný Cesárius Peloponézos mně oslovil...

 

Sedící jednohlasně:

 

                My dobře slyšeli. Matulaj, vrchní strážce ochrany, je nyní Cesarión!

 

        /Mnich vstává, z kapsy vytahuje zvoneček a zacinká.

            Do sálu vbíhá několik mužů ozbrojené stráže. Žena s mušlí na hlavě

            ukazuje na Peloponéze./

 

Žena s mušlí na hlavě /vstává a ukazuje na něj/ :    

 

                Zatkněte Peloponézose a bez meškání ho setněte!

 

/Všichni v místnosti se po sobě chvíli poněkud rozpačitě dívají.

Stráž se sápe na Peloponéze. Strkají se - nakonec je přemožen -

muži ho, vzpouzejícího se, odvádějí./

 

Matulaj /stále neví, o co se jedná - kouká nevěřícně kolem sebe/ :

 

                Ale, já opravdu nevím, kde se Diar ukrývá! Už jsme ho hledali ...

                        já si nezasloužím takový trest...chci říct, co to blábolím...

                        vždyť já jsem velitel...já přece nemůžu být...

                       

 

Mnich /bere se stolu korunu, odvádí Matulaje k cesarionskému křeslu, usazuje ho do něj

            a nasazuje mu symbol/ :

 

                Jasnosti, nespěchejme! Však on se Diar proběhne, pak se nažere,

                        prospí se - a nakonec se jistě v pořádku na hradě objeví.

 

 

/Žena s mušlí na hlavě vstává a zaujímá věšteckou pózu/ :

 

                Musíme tomu věřit...nakonec, kdyby ho sežral vlkodlak,

                tak jsme tady všichni úplně zbytečně.

 

/Všichni se uklánějí směrem k Matulajovi, po zpátku opouštějí místnost.

Zůstává jen on. Kouká nevěřícně za nimi./

 

 

Matulaj /chvíli přemýšlí, kroutí hlavou, snímá si korunu z hlavy - otáčí ji

                  v rukách/:

 

                        Polož si ji na hlavu.  /šeptá/

                        Dej si ji na hlavu.  /zvyšuje hlas/

                        Dej si ji na hlavu - a projdi se!

                                  

                                   /Prochází se scénou. Postupně vrůstá do pohybů

                                   bývalého Césarióna - nakonec se zastaví, otočí se

                                   do hlediště a zařve./

 

                        Projdi se! Choď - dělej!

 

                                    /A slavnostně odchází za závěs jeviště./

 O P O N A