Jde to Dobré Wow!

ZA MĚSTEM - závěr

Literatura > Vícedílné
 
 
 
ZA MĚSTEM
závěr
 
 
 
 
Nekonkrétní automobil v nekonkrétní barvě
a s nekonkrétní poznávací značkou jel
nekonkrétní rychlostí směrem k nekonkrétnímu
městu. 
Projel křivolakými ulicemi, zastavil na červenou.
Po chvíli blikla zelená a tak se rozjeli dál. 
Míjeli veliké, radostně pomalované domy, až se 
vypletli do nížinaté krajiny. Po obou stranách
se začaly vlnit rozlehlé lány jakýchsi obilovin,
strmě se vznášející lesní stráně i rybníčky v údolí.
"Hoši, tady znám restauračku - a málokdo
o ní ví - výborně tam vaří ...", pohlédl za sebe
řidič.
Oba muži na zadním sedadle se zahleděli na svoje 
hodinky.
"Ovšem, je čas, dáme si něco lehčího."
Občan na sedadle vedle řidiče se také zahleděl
na hodiny na palubní desce.
"Jo jo, ale měli bysme pospíchat."
"Vezmeme si jenom tradiční přesnídávkáč, limonádu
a vypadneme", mlaskl nadporučík a začal si zapínat
obnošeně vypasované sako.
"No, je čas přesnídávky - ale nebudeme se zdržovat",
vpíjel se neustále pohledem do časomíry pedantní 
policejní lékař.
 
Měli štěstí. Právě se podařilo vycouvat blankytnému
mercedesu, tak se šupli na jeho uvolněné místo.
A bylo to přímo svátečně naproti vchodu. Začalo mírně
poprchávat. Nad hlavou jim přelétlo nad mráčkem
jakési letadlo, řidič začal lovit pod sedadlem skládací
deštník, ale detektivové na nic nečekali a rozběhli se 
k restauraci. Lékař ovšem otálel. Parazoru se to však
nějak nedařilo. Vzpříčil se a...
"Nech to být", vysoukal se z vozu patolog a pokoušel se
roztáhnout si nad hlavou festovní kapesník.
Mládenci mu podrželi dveře a společně se vsoukali
do zakouřené místnosti.
Oprášili stůl a než se stačili pořádně rozhlédnout,
nakláněl se nad nimi pikolík.
"Čtyřikrát váš speciální vývar a pečivo", poctivě se 
na něj usmál major a zamrkal na kolegy.
"A čtyři žbluňky," rozhlédl se nadporučík, "dá si někdo
kávu?"
"Žbluňky? Myslíte točenou a žlutou?", zeptal se číšník.
"Promiňte -", pohlédl se zvednutým obočím na kolegy.
Pokývali hlavami. Kávu pochopitelně chtěli, ale raději
mlčeli. Tak ji ani nedostali.
 
Po několika dnech jel nekonkrétní automobil v nekonkrétní 
barvě a s nekonkrétní poznávací značkou nekonkrétní 
rychlostí směrem k nekonkrétnímu bodu.
"A teď odbočte - na další křižovatce - pod podjezd."
Bába se začala zase otřásat, jako stará osika v průvanu.
Nebylo divu. 
Jak se zjistilo, policejní patolog měl dobrou intuici.
 
"Jak dlouho nabíráte vodu ze studny na dvorku?",
policista na ni vyzývavě pohlédl.
"A můžete si zabafat," dodal blahosklonně.
Babí nervózně hnětla rozpukanou rukou předmět, který po celou 
dobu rozhovoru křečovitě převalovala na klíně. 
"To víš, bodrý chlapče, vodu ze studny jsem vytahovala jenom
na mytí nádobí. Synečku, znám předpisy!"
Vyšetřovatel se k ní téměř otcovsky rozvážně přiblížil s rozhořelou
zápalkou. Vypadal, jako velice starý otec - snad až praotec.
Mrkl na babí a pozvedl chlácholivě levé obočí.
"Dobrá... taky jsem z ní vyvařovala i polívky. To víš, ty můj kloučku,
šetřit se u nás v krčmě musí."
Nebohá žena si tedy vložila opatrně lulku do povislých úst a slastně 
několikrát potáhla.
V místnosti zavládlo napjaté ticho. Dokonce i všemi oblíbený kanárek
Rico zavřel klapačku. Policisté přece také mají smysl pro staré, 
nemocné a pracovité.
Nasála dým i popáté a pošesté.
Ve vyšetřovací místnosti zavládlo napínavé ticho.
Když se z jejích úst odkroužil obláček poctivého dýmu, oči ji
zesklovatěly. Téměř okamžitě. Inu opravdově nenadálá
mozková příhoda. A ta si i s kuřáky sherlokovských rekvizit
neděká veliké starosti.
Zesunula se ze židle a byl s ní rázem úplný konec.
 
"Ámen," zašeptal kriminalista a zvedl vyzvánějící telefon.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 23. listopadu 2015, 08:58
  • 409 zobrazení
  • 0 oblíbené