Jde to Dobré Wow!

ZA MĚSTEM - 1.kapitola

Literatura > Vícedílné

 

ZA MĚSTEM
1.kapitola
 
 
 
 
Uprostřed jehličnatého lesa dálnice mírně 
stoupala do rozvláčného kopce. Na mírném 
vrcholku se pak před jezdcem otevřela nádherná
krajinka v údolí.
Po obou stranách šestiproudé silnice
se v nízké mlze jakoby povalovaly siluety 
domečků, rozhozené nalevo i napravo.
Z dálky - a při notné dávce fantazie - si hazardní
řidič mohl s přivřeným zrakem představit hrací
stůl třeba v Las Vegas. 
Zelené sukno, svítivé barvičky na něm, poházené 
žetony a pestrobarevné kostky smíchané
s odleskem rozptýlených karet. 
Věž kostela i několik komínů, modravá hladina 
několika roztroušených rybníčků  - všechny tyto 
zdánlivé jevištní stavby působily z nadhledu jako 
pouhé rekvizity zvláštního divadelního představení.
 
Po několika kilometrech jízdy se naskytla možnost
skrytého občerstvení. Kdo situaci trošku znal,
věděl, že odbočí-li a sjede z kopečku mezi
alej jabloní nad vesničkou, narazí na malé 
parkoviště ohraničené vzrostlými, hustými křovisky. 
A také na hospůdku U křivé kočky.
Bylo to takové malebně rozlehlé stavení s lomenými
krovy a zelenou, částečně oprýskanou fasádou.
Parkoviště bývalo ovšem téměř neustále přeplněné.
Opodál, na polní cestě dokonce postávaly kamiony,
nákladní auta s návěsy, nebo - v případě nouze
i různé zemědělské stroje v čase kolem obědů.
A tak to vypadalo také právě dnes.
 
Restaurační sál byl přeplněný k prasknutí.
Létací dveře do přípravny kmitaly sem i tam, pípa 
chrlila čepované nápoje a číšník i číšnice se propoceně 
potáceli s platy, plnými sklenic či objemných talířů.
Nejvoňavější to ovšem bylo pochopitelně v kuchyni.
Z lesklých hrnců stoupala neodbytná pára, a i člověk,
přejezený k prasknutí, se musel alespoň v představách
olíznout.
Některé nádoby bublaly, z jiných lódniček se již vydávaly
hotovky, na plotnách se smažilo maso na minutky 
a v rozměrném friťáku se opékaly do zlatova vybarvovavé
brambůrky.
Zelenina i konzervované ovoce si polehávaly na mísách,
připraveny pro konečné servírování.
 
"Babí!", zakřičel do laskavého odéru šéfkuchař, "Co je 
s polévkou?"
"Není tady, šla na čerstvej vzduch," odpověděl téměř stejnou
silou ženský hlas z mumraje bílých úborů v přepracované 
kuchyňské místnosti.
"Sakra, ať pohne, nebo se s tím bude nimrat do večera!",
zařval vedoucí na orosenou kuchařku a práskl za sebou dveřmi 
do kanceláře.
 
Babí - to byla lokální hvězda. 
Sice již dvacet let nasluhovala, bylo ji mírně přes osmdesát let, 
ale stále byl o její výpomoc v podmínkách vytížené hospody zájem. 
Dovedla přiložit zvrásněnou ruku vždycky tam, kde bylo právě 
nutně potřeba. 
Pomáhala umývat nádobí, čistit zeleninu, brousit nože, otevírat 
okna, odstraňovat majitelovu olezlou kočku na loudech nebo 
občas donášet vodu z veřejné studny na dvorku, protože se šetřilo, jak se dalo.
 
Právě v tento kritický okamžik seděla ve dvoře hospody na 
lavičce u studny mezi dvěma velikými džbery načerpané vody 
- a bafala.
Jinak se to snad ani napsat nedá - potahovala z dlouhatánské
fajky, kterou láskyplně opatrovala z dědictví po svém řeznickém manželovi.
Utřela si krůpěj v koutku oka - mlžný opar byl vtíravý - její
nebohý muž, byl to dozajista poctivý vesnický ras, sekl sem, 
sekl tam, řízl tak - a nakonec ... usnul a už se víc neprobudil.
V okolí ovšem přestaly také náhle mizet nezletilé dívky.
Sveřepě hleděla na smradlavé automobily na parkovišti za hradbou keřovitých
smrčků. Že by stále jen přemýšlela?
"Babí," ozval se provozní z okna budovy," v kuchyni už na
vás čekají."
Otočila se po hlasu: "No jo, už běžím."
 
Běh - to ovšem nebylo to správné slovo.
Nakonec se dopotácela k postranní plotně a společně 
s nedorostlým mládencem ve vybíleném plášti - který spíš 
vypadal jako bojázlivý medicinský učeň před pitvou - zvedli 
první džber. 
Když vylévali obsah do obrovského hrnce, občas to u jeho
dna podivně zachrastilo. 
"Zase kosti?", zeptal se mládenec a začal z obrovského
kotle vytahovat zašedlé kusance. "Vymývejte hrnce pořádně
babí!", poznamenal k důchodkyni a odešel mlátit do nařezaných
kousků telecího u vedlejšího kuchyňského stolu.
Stařenka shrábla odpad, hodila jej do koše na kuchyňské 
zbytky a odšátrala si umýt v rychlosti upracované ruce.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
  • Kai Autor
    Kai
  • 0 bodů
  • 0 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 18. listopadu 2015, 08:51
  • 458 zobrazení
  • 0 oblíbené