Jde to Dobré Wow!

NA KULATINĚ - 1.kapitola

Literatura > Vícedílné
 
 
NA KULATINĚ
1.kapitola
 
 
 
"Mám s tím problém," ozvalo se z mokré země mezi uváleným
kapradím, "proč tomu říkají Na Kulatině, když je tady kérka 
jako na Sibiři?"
Natáhla se k němu ruka: "Ser na to, polez - opři se o ruku, debile!"
Muž se začal neobratně zvedat: "Ty vole, ta je teďka všude!",
vykoktal a poklekl se zdánlivým vypětím na pravé koleno.
"Vstávej!", zatáhl kamarád, zakolísal a upadl přes horní půlku
jeho promáčeného těla. Málem se oba momentální opilci 
propracovaně vzájemně udusili.
Nějak se jim nakonec podařilo rozhodit nad sebou celtovinu,
a po několika dalších: "Ser na to", usnuli.
Na štěstí během dalších tří popůlnočních hodin už nepadla 
v tomto kraji ani kapka podzimního deště.
 
Kdesi v korunách lesa začali opatrně cvrlikat  první ptáci.
Byla sice ještě tma, nicméně ve čtyři hodiny ráno se už někteří
patrně nemohli dočkat, že zapůsobí.
A stalo se.
Strakatě maskovací plachtovina se opatrně rozvlnila. Vykoukla
jedna pobledlá hlava, otevřelo se jedno zarudlé oko, pak i druhé.
Ruka zašmátrala, našla a odšroubovala uzávěr.
Pak se nepromokavá celtovina odhrnula docela. Začal se
probírat i kolega s přerostlými vlasy.
"Co dužíš?! Dyť je furt půlnoc!", zachraptěl a přitáhl plachtu
zpátky na svoji polovinu.
"Vole, neblbni - podívej se tam!"
Za křovisky se ozval náznak smíchu.
Zarostlenec zvedl hlavu a otočil se po hlasu. Mezi šáším, keři
a přízemními smrčky prosvítalo malinkaté světýlko.
"Dem tam," zavelel škobrtavě ten starší a dopil s odporem
láhev. Rozhodl se ji zahodit co nejdál. Ovšem při neobratném
rozmachu udeřil souseda přímo do spánku.
"Vole!", vykřikl obdařený, kterého rána do hlavy vrátila realitě.
A tak se začali nejprve požďuchovat, potom i plácat po těle
a ke konci i škrtit.
 
Tmu proťalo jedovaté světlo baterky: " Co se to tady děje?!"
Ostrý kužel putoval od jednoho ke druhému.
Přihlouple přiopilí mládenci nechali sváru a pokusili se
posadit. Do těl jim začal prostupovat lesní chlad. Nebo na
ně podvědomě zaútočil dosud nepoznaný lesů běs?
"Co se děje?", vykoktal vlasatec a třesoucí se rukou si
připlácával rozcuchané kadeře.
Mrkali do slnění s přimhouřenýma očima.
"Co děláte v mém lese?!", ozval se skřehotavě pisklavý tón, 
jakoby navíc ponořený do železobetonové jeskyně.
Světlo se trošku přesunulo do popředí. Spočinulo na jakémsi 
klacíku, který ukazoval na dva nebožáky v uváleném
kapradí.
Hoši na sebe pohlédli. To, co konečně uviděli, nebyla
ulomená větev, ale opravdová brokovnice.
"Kdo ste?", zachraptěly hlasy téměř současně.
Muž s puškou se křečovitě zasmál. Rozkročil se, jako 
nějaká bývalá elastická modelka v osmdesáti letech.
Vrásčitá tvář s viditelným nánosem bílého pudru vypadala
v tento svízelný ranní čas až téměř odpudivě.
"Jsem syn své matky - lesník Říha - a vy se tady nechutně
povalujete v mým revíru. Není vám náhodou krutá zima?", 
odpověděl otázkou strážce zvěře, lesa a bublajících potůčků. 
"Vstávejte! A pojďte pomalu za mnou. Uvařím vám silnou kávu
a dospíte se v teple hájovny," rozhodl za ně nekompromisně 
naléhavý chrapot ze stínu lesa.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 0 Kai 29. února 2016, 09:02
FERRIS: Vážený FERRIS - dneska jsme to vzali "hopem" - ještě jednou
děkuji za Tvoje příspěvky.
FERRIS
kvalita komentáře: 0 FERRIS 18. února 2016, 00:20
1 -
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 09. listopadu 2015, 09:07
Mesje:
Mesje,
děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 07. listopadu 2015, 20:17
3 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 4 bodů
  • 3 komentářů
  • 2 hodnocení
  • 06. listopadu 2015, 09:09
  • 792 zobrazení
  • 0 oblíbené