DEFINITIVNÍ KONEC JACKA R. (závěr)

DEFINITIVNÍ KONEC JACKA R.
závěr

Upnula si pásek kolem kimona, odkašlala si, vysmrkala
se a otevřela zvědavě dveře, tak říkajíc na půl oka.
Za nimi stály postavy v černých, maskovacích policejních
oděvech.
Ten nejbližší si přidržoval ukazováček před otvorem
na ústa.
Než se stačila nadechnout, zašeptal neodvolatelně:
" Pusťte nás zadní brankou v zahradě. Je to
bezpečnostní akce. Hledáme ho!"
Zamrkala a pokývala hlavou. Mimoděk zvedla ruku
pro klíč, který na věšáku nikdy nevisel. Stačilo přece
odklopit železnou závoru.
Ale to jsem přece já - já jsem váš Jack, pomyslela si
a začala tančit, jako nějaká divoká Káča.
Já jsem Jack, já jsem Jack - zpívala, až se hory
vytratily ze zelené do modré.
Policisté se kvapem roztrousili mezi zahradními keři.

Tak to je taky takové nějaké!?
Ale termín je termín, pomyslela si a pohlédla vyčerpaně
na červeně podtržené číslice ve svém diáři. A s několika
vykřičníky. Musím to už konečně nějak smysluplně dorazit!
Z nočního stolku vytáhla břitvu a začala si drásat své dlouhé
kadeře. Zadívala se přitom hladově na věšák v pootevřené
šatní skříni, na němž visel rozedraný mundůr Kabršmelce
z divadelní hry o cestovateli v čase.
"Neboj se, hadráčku, náš čas se blíží!", rozesmála se a nasypala
si do dlaně pěknou dávku jakýchsi pilulek.

Bylo nádherné podvečerní počasí. Slunce se polehounku
ztrácelo nad protilehlými kopci. V mihotavém vzduchu se
vznášely trylky upovídaných ptáčků. Sem tam k nám proniklo
z hloubi údolí dokonce i tlumené zaštěkání.
Osobní automobil stál zaparkovaný pravými koly bokem
vyježděné lesní cesty - v plytké bažině těsně u závory,
mezi vysokým plotem a výstražnými cedulemi s vybledle
červenými nápisy "Vstup zakázán! V lomu se odstřeluje!".
V drátem pleteném ohrazení byla těsně za bránou protlačená
díra. Tudy se asi vkrádali do prostoru chlapci - a někdy
i s dívčím doprovodem - na svých toulkách za novými
prožitky.
Podle směru křivolakých stop, vytlačených v bahně,
se povalovaly po stranách vysypané cigarety, občas
nedokouřený zbytek - tam, kde to podle šlápot mohlo
vypadat na krátký odpočinek - a nakonec i prázdná lahev
od půllitrovky nějakého tvrdě průhledného alkoholu.
Protlačeniny v zemi končily u plochého kamene nad
osmdesátimetrovou hlubinou kamenné propasti.

"Tak to je, vážení, definitivní konec Jacka Rozparovače.
Za chvíli se proto narodí nová rosnička!" zavřískala s křivým
šklebem ve tváři neúnavná žena.
A rázně vyskočila do bezedného prázdna.

Když se nad ní rozevřela klokotavá nebesa, byl nejvyšší čas.
Snesla se mezi tvrdé reality života. Vymkla si kotník a narazila
pravý loket.