TOULÁNÍ PO HVĚZDÁCH A LIDECH

TOULÁNÍ  PO  HVĚZDÁCH  A  LIDECH                                                                             (2015)

10.08.2015      někdy vpodvečer

K:   „Slyšíš? Zas mají padat hvězdy … budeme koukat, mami? Jako, když jsme byli s bráškou malí a spali pak pod širákem u altánku na zahradě?“

11.08.2015      zpráva ČT1

    „Na fotografii z noci na dnešek byl naším divákem zachycen zajímavý jev v podobě padajícího perseidu společně s červeným trpaslíkem. Početnější průlet perseidů se očekává také zítra v noci mezi 23:30 a půl čtvrtou hodinou ranní.“

12.08.2015      večer

K:   „Hele, tak dneska v noci, jo?“
m:  „No, nevim, jestli tak dlouho vydržim… jo, oni dávají  Vinnetoua od 21:25! Hmm, a pak ještě na dvojce Serpico s Al Pacinem až do půlnoci, tak to by šlo!“

Ten samý den   20:40 (vedro k padnutí  29,7 °C)
m: potím se všude… VŠUDEEE… snad jedině se chvíli natáhnu a po půlnoci vstanu a…

13.08.2015      01:05
m:  „Vstávej, už asi padaj´!“

Vzali jsme lehátka a jen tak v pyžamu se uvelebily na trávník na zahradě.

m: „Ani neříkali z jakého směru budou padat, hlídali jsme vždycky od západu.“
K:   „No, nevím…“
m:  „Ty koukej na severovýchod, já si beru jihozápad. Ale mám to nějak v mlze, asi bude vidět velký kulový.“
K:   „Furt nic, to je doba…“
m:  „Hele! Letadlo… a bliká… červeně!“ Asi letí pozpátku.
K:   „Hmm.“
m:  „A pořád nic…“

Ta samá noc      01:18 (trochu se ochladilo, ale rosa nepadá, takže příjemně)

K:   „Ty, hele, neprrrď! Faaakt romantika, teda…“
m:  „No, jo… příroda. Jú, támhle jeden byl!“ To neplatí, jsem si nestihla ani nic přát.
K:   „Teda, já ho neviděla.“
m:  „A zase něco letí: letadlo a má bílý světla!“  Se vrací, ne?
K:   „Hmm, … teď! Jé!… jééé, mě něco šimrá!“
m:  „No, jo, náš Čičín, šikovnej kocour, no, pojď se pomazlit, pojď!“… „Koukni, tam jsou, dva!“
K:   „Hmm, krááása… ale zas jsem to nestihla…“
m: jak to moh´někdo vyfotit, já se nastačím ani nadechnout a jsou fuč.

Stejná noc        01:25

K:   „Já mám hlad… ty jo, tam byl,“ (tak to je to heslo) „… a tam taky!“
K:   „A hele, tohle bylo vo fous, ááách! Si budem´ přát asi novou kůlnu.“
m:  „Koukej, už zaseee!“
K:   „Joo, … jdu si pro něco dobrýho, tak hlídej.“
m:  „Budu, a vezmi jogurt, kocourovi. Dívej, tam zase!“
 

Kocour se lísá, vrní jak traktor a hvězdy ho nezajímají. Stejně vím, že si ke každým Vánocům přeje to samý: křídla (aby moh´ chytat ptáčky na zahradě) a ploutve (aby konečně prohnal všechny ryby v jezírku).

… hmm, taky pěknej!

Pořád ta samá noc    1:34 (začíná být chladno, to bude tím pyžamem)

K:   „Tak, co? Kolik?“
m:  „Jé, taaam!“
K:   „Hele, neštvi, jooo! … Ty, jo… tady taky!“
m:  „Co´s tu nebyla, jen jeden. Teda dva i s tímhle. Co neseš? Brambůrky?“
K:   „Ne, pražený dýňový semínka, abych tolik nehřešila, chceš?“
m:  „Ani ne, je docela chladno, viď?“
K:  (chroupe) „Mně taky. Bleee, teď mám nějaký spálený…“
m:  „No, v noci lítají chrousti, jestli to nějakej nebyl.“
K:  (prská) „Fuuuj, ty seš ale!“
m:  „Já? Dyť přes to tvý chroustání ani nic nevidím!“
K:  (už zase mlaská) „Jé, viděla´s?“
m:  „Nee, kdee?“
K:   „A taaaam, další!“
m:  „Já to prošvihla. Nic nevidím, slzí mně oči.“

Stále stejná noc  skoro dvě hodiny

K:   „Tak ještě jeden a jdem spát.“
m:  „Hele! … a tam taky!“
K:   „Ty, joo, tak rychle neee… Vidíš? Tamhle taky něco bliká.“
m:  „Hmm, asi hjústn…“
K:   „Až to dojím, jdeme spát. Hele, taaam, koukej!“
m:  „Jéé, tolik! Krása.“
K:   „Tak jdem? Pěkný, fakt.“

Ta samá noc (nebo už ráno?)  krátce před půl třetí

Bereme misku od semínek a skleničku od jogurtu pro kocoura. Lehátka tady necháme, jinak nám nikdo neuvěří, že jsme se tady toulaly nocí.

m:  „Tak krásný sny.“
K:   „Dobrou…“

A kolik jste jich letos viděli vy?