Jde to Dobré Wow!

Až chalífa usedne v Elysejském paláci

Literatura > Recenze

Jen těžko si lze představit tragičtější okolnosti představení nové knihy, než měl román francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. Kniha, jež vykresluje ovládnutí Francie islamisty, vyšla přesně v den, kdy prakticky celou redakci týdeníku Charlie Hebdo vystřílela dvojice radikálních islamistů.  Nešťastná náhoda (týdeník navíc vyšel ten týden právě s karikaturou Houellebecqa), tak ještě podtrhla pověst knihy coby jakési potenciální bible islamofobů.

Román Podvolení (v originále Soumission) se odehrává v blízké budoucnosti, kdy se v obraně před vítězstvím krajní pravice spojí tradiční síly francouzské politiky, socialisté a středopraví gaullisté, s islamisty. V prezidentské volbě tak vyhraje kandidát Muslimského bratrstva Mohammed Ben Abbes, který Francii posune zcela demokraticky k islamistickému režimu. Přeměnu Francie v muslimskou velmoc nahlíží čtenář skrze oči vysokoškolského pedagoga, odborníka na spisovatele Jorise-Karla Huysmanse, který pod tlakem změny režimu konvertuje k islámu – podobně jako se spisovatel, jehož dílo zkoumá, kdysi v devatenáctém století navrátil k náboženství a nechal se v závěru života pokřtít.

Navzdory tomu, že příběh brnká na temnější struny naší představivosti, není Podvolení v pravém slova smyslu černá utopie, která by líčila islamismus (tedy politický islám) jako zkázu Evropy. To, čím je kniha pravděpodobně nejvíce znepokojující, je vykreslení nového náboženství jako jevu, který zesláblou, upadající Francii (potažmo Evropu) paradoxně zachraňuje před sebou samou a navazuje na její dědictví. V Elysejském paláci sice po volbách usedne islamista arabského původu, země postupně přejímá lehkou verzi zákona Šaría a pařížské ulice se plní ženami v burkách, v oblasti zahraničních vztahů však vyhrává chladná reálpolitika navazující na staré dobré francouzské tradice. Mohammed Ben Abbes v duchu idejí Charlese De Gaulla buduje vliv Francie v zemích Severní Afriky, které urychleně vstupují do Evropské unie, a evropských záležitostech je Abbes jednoznačně federalistický – a pokračuje tak ve stopách francouzských politiků, kteří projekt sjednocené Evropy chápali jako cestu Francie zpět k celokontinentálnímu vlivu. S trochou nadsázky lze říct, že v Podvolení to není islám, co si podmaňuje Francii, ale Francie, která islám vsakuje do sebe.

Zatímco popis diplomatických ambic islamizované Francie působí jako solidní politické sci-fi, v jiných oblastech kniha zdaleka nevyčerpává svůj potenciál. Autor se třeba příliš nevěnuje vnitropolitické situaci; události v týdnech okolo voleb připomínají počínající občanskou válku, ale například o ideových střetech islamistů a nativistů, představitelů krajní pravice, se příliš nedozvíme. Některé aspekty života v islamizované Francii pak působí jako laciná fraška. Zatímco posílení umírněného politického islámu, který Ben Abbes reprezentuje, si lze s trochou fantazie představit, uzákonění mnohoženství zní spíš jako hloupé islamofobní klišé. Pasáže, kdy si rektor univerzity – francouzský konvertita – vydržuje jednu, postarší manželku na vaření a druhou, patnáctiletou manželku na, ehm, jiné záležitosti, vnucují čtenáři myšlenku, zdali kniha není především výsměchem mnohdy až pohádkově hloupé islamofobii. Přímo rušivě - či buransky - pak působí explicitní líčení některých erotických zážitků hlavního hrdiny. Českému čtenáři pak mnoho neřeknou ani odkazy na dílo Jorise-Karla Huysmanse, byť kniha evidentně navozuje mezi životy spisovatele a hlavního hrdiny jednoznačnou paralelu.

Knihu tak lze doporučit politickým nerdům, kteří se ani v době „virtuální občanské války“ ohledně uprchlíků nebrání kontroverznější literatuře. O nezapomenutelný čtenářský zážitek se však nejedná. Mnoho senzacechtivých zvědavců navíc zřejmě zklame, že kniha není jakousi al-kájdovskou variací na orwellovské 1984. Což je pro české publikum možná i dobře. Do rukou českého čtenáře se kniha dostává ve chvíli, kdy je strach z islámu vyšlehán do výše kvůli uprchlické krizi. A bohužel právě při pohledu na protimuslimské běsnění, jež je založeno spíše na neznalosti a hlouposti než na konstruktivní (a jednoznačně potřebné) kritice islámu, si člověk snadno uvědomí, že řada méně světaznalých čtenářů pravděpodobně nebude v knize schopná rozlišit mezi realitou a fikcí. Fakt, že kniha nevykresluje nástup islamismu jako zkázu světa a Martin Konvička tudíž může v knize jen těžko hledat jakousi protimuslimskou antibibli, nás proto může jedině těšit.

Anglické vydání se na Amazonu objevilo 10. září a do rukou tuzemských čtenářů se český překlad dostane v průběhu října.

Recenze vyšla na blogu Vinohradská kavárna.

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 03. října 2015, 23:05
Ze začátku dobře napsané o možná zajímavé knize, nicméně později se z toho stalo trapné vymývání mozku, politická agitace atd. Nevadilo by mi to, kdyby ten text nebyl svinstvo zcela mimo realitu, navíc označující logickou, oprávněnou a odůvodněnou reakci za islamofobní. Byl bych rád, kdybyste a můj komentář nereagoval a ušetřil mě tak pocitu nutnosti reagovat. Bodovat Váš text nebudu musel bych dát mínus a to je pro Vás příliš vysoké hodnocení.
  • meany Autor
    meany
  • 0 bodů
  • 1 komentářů
  • 0 hodnocení
  • 03. října 2015, 12:11
  • 602 zobrazení
  • 0 oblíbené