Jde to Dobré Wow!

29.května

Literatura > Povídka
 
 
29.KVĚTNA
 
 
Paní doktorka mu zpříma pohlédla do očí.
Pak se odklonila a zamířila k sestřičce, která na ně 
pubertálně koukala. Byla to taková rozevlátá dívenka, 
které sněhobílý pracovní mundůr vcelku slušel. 
A k tomu měla i příhodně nakrátko střižené tmavé 
vlásky, hnědou pleť a laskavě temné oči - občas 
byla k nerozeznání od mladého Tutanchamona.
 
Když byla lékařka přímo za jejími zády, prudce se
k ní naklonila a sáhla ji zezadu na čelo. 
Disciplinovaná pomocnice v ordinaci se v tom okamžiku
začala hlasitě smát, vypadalo to, jako veselé zařehtání 
skotačivého hříběte.
"Hm," pronesla šéfová a po minutě si sáhla i na svoje 
čelo.
Plíživým krokem se pak přenesla až ke svému místu 
za stolem vyšetřovny. Posadila se, sáhla do krabičky 
na zubní párátka, která se na ni usmívala hned vedle 
odloženého stetoskopu, a vylovila jeden zánovní kousek.
Píchla si ho do úst a zahleděla se do zrcadla,
zatímco pacient na tento výjev viditelně pohlížel
s čím dál bolestnějším výrazem.
"Dobře," zamračila se na muže středních let,
který seděl proti ní," sestra vám dá zkumavku a vy
se pak pěkně zvolna vymočte." Ukázala na koženkové
dveře za zády pacienta. 
Mrkla na sebe opět do špíglu, stáhla si koutky úst 
a tlakem si je pozvedla. Pokusila se usmát. Nic. 
Nebo přece jenom něco?
Počkala, až se dveře zavřou a zasvítila očima: 
"Uvařte tady pánovi silný grog. Ten bude náš, má 
přesně kolem deseti stupňů Celsia."
"Přesně kolem? Tak já mu tam šoupnu i trošku 
rumu?", rozhodla se s úšklebkem sestřička.
"Jo - a píchněte si i glamourus virus, prosím," dodala
lékařka s náznakem vyzývavé škodolibosti.
 
Pohlédla láskyplně na sestřičku: "To bylo zase 
dopoledne," vzdychly téměř současně obě, jako na 
povel, když se po umorousané pracovní době
převlékaly v šatně do civilních postrojů.
 
Ozvalo se zakašlání. Potom i chrapot a po chvíli zase 
mírné odkašlání. Protřela si zplihlý chomáč vlasů na čele.
Zvedla svoje roztomile opelichané řasy. Otevřela jedno 
oko - a pak i druhé.
Zakoulela s nimi do stropu - a ihned přenesla myšlenky
na svoji pravou ruku. Byla ledová, jak jen led může být. 
Nemohla s ní příliš hýbat. Pohlédla na ni.
A zděsila se ještě víc.
Její dlaň spočívala na čele ležící mladé ženy. 
Ucukla a pokusila se vstát. Postel se zhoupla, jako sedačka 
v autě, když přejede přes pořádný hrbol. A vtom ji to došlo 
- Alenka!
No, nebyla to lecjaká Alenka. Byla to její sestřička z ordinace. 
Dívenka v bílém.
A byla rozhodně nahá a mrtvá. 
Ležela naznak na rozváleném lůžku a kolem krku měla 
obtočený úzký pruh zelenomodrého ručníku.
 
Rozběhla se do koupelny. Noha se ji svezla na mokrých 
dlaždicích, tělem narazila do stěny vedle umyvadla.
Vyrovnala rovnováhu a bleskla pohledem do velikého 
zrcadla.
Zarazila se. Přivřela oči, zaostřila a přiblížila se k němu.
Spatřila mladíka, který se na ni usmíval. Na krku se mu
kupodivu ještě stále kolíbal zlatý náhrdelník ve tvaru 
Egyptského trojúhelníku.
Měl krátce střižené vlasy a hebce orosenou temně hnědou tvář. 
Mírně pootevřená ústa - jakoby šeptala cosi velice závazného.
Co se děje?
 
C o  s e  t o  s e  m n o u  d ě j e!?
 
Zahleděla se pozorněji opět do obličeje, který ji někoho
známého neodbytně připomínal. A to nejen v obyčejných 
představách, nebo dokonce i ve snech, ale dokonce i ve
skutečnosti. Až na to, že právě nyní vypadal o poznání 
starší. Ale přesto vyhlížel étericky, jako nějaký filmový hrdina 
z Bamlažku-Guru.
 
Jak se objevilo před desítkou let v oficiálních vyšetřovacích 
dokumentech, model kdysi velice drahého a atraktivního 
zahraničního auta sjel před dalšími několika lety ze strže do údolí. 
Předtím přerazil pět betonových obrubníků, pak i dřevěný plot 
ohraničeného pozemku před srázem a nakonec se zřítil asi třicet 
metrů přímo na hladinu jezera.
Voda se dozajista rozstříkla, ryby se dozajista vyplašily a skály 
v okolí si dozajista hleděly dál svého.
 
Když nakonec hasiči vrak velice komplikovaně vytáhli nad hladinu, 
crčela z něj nejprve kalná voda.
Jeřáb povolil tah a sporťák měkce přistál na jezerním policejním
pontonu. Zakolíbal se a chlapi si oddechli.
Otevřeli dveře. 
Vnitřek byl prázdný.
Z vody se vynořila právě v tu chvíli hlava potápěče. 
Měl zvednutou ruku a v ní se blýskal ve slunečních paprscích 
malý, lesklý předmět.
Vypadal, jako nějaký trojhranný přívěsek.
"Něco dole našel!" vykřikl velitel zásahu.
"Ten camcour vypadá, jako opravdový zlato," nadechl se muž
v neoprenové kombinéze, "byla to veliká náhoda. Visel na kousku
převislé skály."
 
Nad tímto záhadným případem se stále pohupoval ten pověstný
kriminalistický pomníček.
 
 
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 23. září 2015, 09:01
Mesje:
Mesje, děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 21. září 2015, 20:50
2 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 21. září 2015, 08:44
  • 404 zobrazení
  • 0 oblíbené