Jde to Dobré Wow!

V Ý Z V A - 3.kapitola

Literatura > Vícedílné

 

V Ý Z V A
3.kapitola
 
 
 
 
 
Dosnídal. 
 
 
Otřel si ústa čistým kapesníkem a podíval se na hodiny.
Bylo půl osmé ráno.
Poslal pěknou pusu jakési televizní moderátorce,
která právě cosi chválila a televizní přijímač vypnul.
Svlékl si strakatý župan a upustil ho se vznešeným
gestem na koberec. Ze skříně vytáhl čisté prádlo
a vešel do koupelny.
 
 
Polostudené krůpěje mu klouzaly po těle, jako když 
kropíte na zahrádce hlávkový salát.
Tak to by pro dnešek stačilo, pomyslel si a přestal
zívat. Kupodivu to měl již vyzkoušené - a platilo to.
Utřel se pečlivě huňatým ručníkem a hodil ho
do koše na prádlo.
Stal se z něj nový člověk. Takřka vyběhl 
z mramorové místnůstky a otevřel šatník.
"Co si dneska na sebe přehodím?", prohodil 
do prostoru. 
"Vem si něco do modra," odpověděl mu z dutiny 
jeho hlas. "Ne, vezmu si - ", zazvonil telefon.
"Cože?! Mám si pustit rádio?", nevěřícně téměř
vykřikl. Zakroutil hlavou a přešel na druhý konec
pokoje k leskle chromovanému přístroji. Stlačil
zlatý gombík a z několika kvadrofonně uspořádaných
reproduktorů se okamžitě rozezněly pohodové
tóny vklouzavě opojné melodie.
 
 
Oční povlak se mu pomaloučku začínal lesknout.
Zacouval a téměř upadl do houpacího křesla po
pradědečkovi.
Ty tóny ho vracely kamsi do známa-neznáma.
Když se dopracoval až k vrcholu výstupu, položil jemně 
dlouhý kufřík na dřevěnou podlahu. Ani se nerozhlédl
kolem po nádherné krajině kolem kostelní věže.
Rychle si prohnal čerstvý vzduch plícemi a sklonil 
se téměř do dřepu.
Několikrát se opět nadechl - aby se síla kyslíku
dostala, tam kam má. Po chvíli se posadil a vzhlédl
do modravých obláčků nad sebou. Z kapsy pláště vytáhl
mobilní telefon a zapnul rádio.
Laskavé tóny se opět rozezněly, jen co vychladla jakási
reklamní průpovídka. A zase ten neodbytně éterický song.
Jdeme na to, vzdychl uváženě. Otevřel kufr.
Už nějaký ten čas si s touto výkonnou hračkou nehrál.
Ale praxi měl v minulosti už značnou. Nakonec se ozvalo 
několik zaklapnutí a muž se zadíval do mířidla. Přejel
dalekohledem po střechách vzdálených domů
a několikrát pootočil kotoučkem seřizovacího dálkoměru.
Nasáčkoval do zásobníku pět nábojů a natáhl závěr.
Jako prvního si vybral sympatického žebráka, který
se klátil před schody do nálevny U lva. Počkal, až se
z náročné konverzace s procházejícími spoluobčany
unavil. Mužík se otočil a zavrávoral, aby se posadil
na práh.
 
 
Jen co se uhnízdil a pohlédl do své rozkmitané dlaně 
na pár vyžebraných mincí, ozvalo se cvaknutí.
Urousaný dědula hbitě rozpažil a definitivně se
rozplácl na betonových schodech. Několikrát ještě
stačil vykopnout levou nohou. Z umaštěného čela mu 
začaly vytékat rozvětvené proužky rudé krve.
"Jako na střelnici," zašeptal miřič na ochozu věže,
z jehož velice dobře seřízené pušky se nad hlavní ještě
vznášel obláček spáleného střelného prachu - a opět 
natáhl závěr.
 
 
A tak nějak podobně to v tichosti pokračovalo, dokud se 
nezbavil všech vysokokaliberních nábojů. 
Měl jich přichystaných celkem dvacet pět. Bylo to jeho 
oblíbené číslo. Používal ho prakticky denně. Když si podával 
tikety do různých loterií, když si natahoval třeba budík nebo 
si zavazoval tkaničky u bot.
Na tuto odstřelovací sekvenci následně ještě doplatili - jen 
namátkou - spěchající poštovní doručovatel, taxikář, dvě 
prodavačky zeleniny ve stánku na tržnici, hlouček turistů 
na kolech nebo paní na procházce se psem. 
Chudák zvířátko. Poskakovalo rozpačitě nad nebohou, 
olizovalo ji sinalé tváře a v duchu rytmu obtížně slyšitelné 
melodie asi domýšlelo, jak se už konečně v klidu a vášnivě 
přitulí k sousedovic vrnivé, strakatě popelavé Nelince.
 
 
"Přijela pouť, ach - a já bloud..."
Zaskřípal místní rozhlas. Bylo slyšet několikeré nadechnutí,
pak útržky vzdáleného rozhovoru.
"Vážení občané, vyslechněte, prosím, toto informační hlášení.
Od dnešního dne bude v našem městě opět Jakubská pouť.
Bude tu postaveno tradičně několik atrakcí - pro děti i rodiče 
autíčka, ruské kolo i houpačky. Pro ty starší například střelnice 
a spousta jiné zábavy a občerstvení."
 
 
A opět se rozezněla místním rozhlasem, jako nějaká půvabná 
slavnostní hymna, píseň s lákavým názvem Přijela pouť.
 

 

Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 02. září 2015, 09:04
Mesje:
Mesje,
děkuji.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 01. září 2015, 00:29
2 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 31. srpna 2015, 09:14
  • 552 zobrazení
  • 0 oblíbené