Jde to Dobré Wow!

V Ý Z V A - 2.kapitola

Literatura > Vícedílné

 

 
V Ý Z V A
2.kapitola
 
 
 
Když se stříbrnočervený pták vznesl do přiměřené výšky
začal se sklánět na levou stranu. Z náklonu byla patrná
jižní část města, přehradní nádrž i spleť silnic a křižovatek,
které působily jako chomáče rozházených nití.
Zakrátko se postupně dorovnávaly do menších celků,
až vše zahalily chuchvalce mráčků. A nakonec i zašedlých
mraků.
Když švidravá letuška, která vypadala, jakoby celý 
školící bezpečnostní výklad profesionálně předváděla
mouše, která ji sedí na nose, dokončila svoji pantomimu,
vrátila se do personální kabinky a zatáhla za sebou
bytelný závěs.
 
Cestující se tedy odpásali a začali se věnovat svým,
často nuceným zálibám. Někteří - a byla jich většina - 
jen tak zírali do čeřící se mlhy za okénky letadla, jiní si 
otevřeli noviny nebo časopisy, které byly úhledně 
naskládány do sítěných přihrádek před nimi.
"Mami, můžu si vzít tady ta sluchátka?" otočil se na ženu
středního věku chlapec, který ji celou dobu křečovitě držel
za ruku.
"Jistě, Jinříšku - třeba se ti s nimi podaří i usnout," pochválila
ho a jemně mu posunula nepodajnou vlnku na čele.
Dítě si tedy obratně nasadilo placaté přístroje na svoje 
mladistvé uši a konečně, jakoby slastně, přivřelo modrá očka.
"Mami, to je škoda, že letíme na prázdniny zrovna teď,"
pohlédl na ni, jakoby se právě probudil.
Matka se odtrhla od pohledu z okna: "Jinřišku, proč?"
Chlapec se poškrábal na nosíku: " Nu, bude u nás přece
pouť."
Pokývala hlavou: "Neboj, za rok bude zase."
Jindříšek po chvíli sáhl na knoflík a hudbu zesílil.
 
Letadlo se otřáslo. Ozvala se slabší rána. Cestující se po sobě
začali zmateně dívat. Další rána a další záchvěv.
Těžký závěs v přední části trupu se zavlnil.
V úzkém otvoru se objevila stříbrnočerveně ustrojená letuška.
Její napjatě usměvavá tvář se rozhlížela nalevo i napravo.
Právě v ten okamžik se ozval z palubního rozhlasu dunivý hlas:
"Vážení cestující, hovoří k vám kapitán -," krátce to zapraskalo,
zašumělo, "vzhledem k drobné poruše v oblačnosti, která ovšem 
neovlivňuje naši trasu - pro ještě větší bezpečnost, se kvůli 
možným turbulencím přesuneme na nižší letovou hladinu."
V pozadí bylo slyšet náznak tak trošku těžkopádného smíchu:
"Budeme si všichni připadat, jako na obrovském ruském kole. 
Přeji příjemný let:"
Letuška se otočila a vycloumala vozík s nápoji.
"Dáte si, prosím, minerálku - nebo něco silnějšího?", naklonila
se nad bledě vypadajícího pána v první řadě nalevo.
"Ne, děkuji", zakoktal stařec a pohladil si orosenou pleš.
 
Příď stroje se mírně snížila a letadlo začalo pozvolna klesat.
Za třemi proudovými motory ubylo chomáčů zmrzlé vody.
Ten čtvrtý se ovšem prudce zakymácel a začal se ohýbat směrem
nahoru.
Ve vteřině se odlomil a zmizel. Stejně jako polovina křídla.
Teprve nyní se ozvala mohutná exploze.
Slila se s jakousi ozvěnou. To se utrhla i zbylá část a urazila
kus letadla v zadní konfiguraci.
Prudký záblesk zapáleného paliva propletl vše ostatní v ohnivou
kouli, která se šišatě propadala k zemi.
Kroutila se a motala, bokem odlétaly roztrhané části kovů i cáry 
něčeho, co klidně mohly být i odřezky lidských těl, kufry a kufříky,
hořící sedačky a spousta jiného harampádí..
Úplně na horním okraji shluku - nicotně vystřelena do výše - se stále
usmívala tvář chlapce se sluchátky na uších. Kutálela se planoucí 
oblohou, a stále se dozajista vzletně vznášela svým sladkým snem.
 
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Kai
kvalita komentáře: 1 Kai 31. srpna 2015, 09:08
Mesje:
Mesje,
díky.
Mesje
kvalita komentáře: 0 Mesje 26. srpna 2015, 21:04
2 -
  • Kai Autor
    Kai
  • 2 bodů
  • 1 komentářů
  • 1 hodnocení
  • 26. srpna 2015, 09:11
  • 461 zobrazení
  • 0 oblíbené