V Ý Z V A - 1.kapitola
Literatura > Vícedílné
V Ý Z V A
1.kapitola
Ať se vydal širokou silnicí na západ města
nebo po chvilce odbočil na jih, reproduktory
městského rozhlasu se nedaly nějak obejít.
Zastavil se a přemýšlel.
Podíval se nahoru do koruny monstra po pravé
straně náměstí. Byla to košatá historická
stavba. Dolů na něj z jeho střešní konstrukce
zhlíželo početné hejno lenivých holubů.
Raní sluníčko jim pomaloučku otvíralo nocí
zamlžená očka.
Téměř se mu zatočila hlava.
Ti chudáci mně nepomůžou, vzdychl a zamířil
k blízkému hotelu U tří korun.
Vzal za kliku dveří a vešel do sneku, který měl
podařeně otevřeno od nevidím do nevidím.
Otevřeno Na to tata, vzpomněl si na starodávné
úsloví jeho babičky. Když ho totiž pohlavkovala
třeba za špatnou známku ze školy, obdařovala
celý děj nelogickou poučkou: Proč má moje dcera
tak na to tata nechápavý dítě!
Posadil se ke stolu u okna a objednal si kávu.
Když mu ji unylá šestnáctiletá brigádnice s vlasy
vystříhanými až téměř na dokonalou pleš plácla na stůl,
požádal ji o vatu do uší.
"Cože?", lekla se.
"To byl vtip,madam," mechanicky se usmál a zaplatil.
Ta melodie byla drásající.
Nakonec otevřel garáž a vycouval na ulici. Když
míjel pečlivě rozestavené stožáry s bedničkami
ampliónů, vždy se mu na sinalé tváři objevil běs.
Koutky úst mu spadly až téměř pod kost dolní čelisti.
Připadal si, že se mu snad zaráží až o kotníky na
pedálech vozu. Sešlápl plyn a bytelný terénní vůz
povyskočil. Rozjel se přímo proti jakémusi běláskovi,
který se na poslední chvíli snažil o vyhnutí.
Ale marně. Černý bagr ho trefil tak na půlku přední
strany. Odhodil ho na chodník, přesně do středu
stánku s novinami a časopisy.
Ten se zapotácel a nakonec, jakoby zpomaleně,
dopadl na přední část fronty časných zákazníků.
Druhé auto, které mu přišlo do cesty, bylo zelené,
třetí červené a čtvrté a páté, obě kupodivu stříbrné
metalízy.
"Autíčka - ta barevná autíčka - ach ty potvůrky loudavé!",
nenávistně vykřikl.
Mrkl do zpětného zrcátka a zvolnil tempo.
"A mají, co chtěli!", ušklíbl se. "Mají sedět v práci
a neutrácet." Zamyslel se. "A koupit na svátky dětem jelimánka!"
Právě přijížděl na křižovatku u řeky. Zase ten odporný
hlásič - a ta vířivá melodie!
Z dálky zaznívaly sirény záchranářských vozů.
Muž za volantem šlápl na brzdu a prudce otočil černou
příšeru do protisměru. Rozjel se ve směru, kterým právě
přijel. Ti tady ještě chyběli, rozzuřil se.
Auto se řítilo tak dvěstěkilometrovou rychlostí, když přímo
narazilo do boku žlutého sanitního vozu a po několika
metrech nahrnulo směsku pokroucených plechů přes policejní
zásahovku.
Červenobílé hasičské monstrum, protože přijíždělo k masakrům
s odstupem, stačilo jen kličkou narazit do stožáru před kinem
Slávie. Mohutné těleso nosiče se dvakrát zatočilo a zprudka se
sneslo k rozpraskanému městskému chodníku.
Zelená vážka rozkmitala křídla a stačila se vznést do povětří.
Pak se ozvala souhra třeskutých ran.
Tříštilo se trojklané osvětlení a na něm i policejní kamera
a reproduktorová skříňka místního rozhlasového zařízení.
Na okamžik se pak rozhostilo okolím - až na vytrvalou melodii
ze skomírajícího tlampače - krutě bolestné ticho.
Pro přidání komentáře se přihlaste.
Autor
Kai- 2 bodů
- 1 komentářů
- 1 hodnocení
- 24. srpna 2015, 09:27
- 596 zobrazení
- 0 oblíbené
-
