T R I E T
(baladino)
Bylo to tak
jak leckterá báje
míchá
Šťastný otec nechtěl
mít v zádech nůž
tak matku moji pobíd
ať porodí do
košíku -
a už žádnou
repliku!
Tak nadšená moje
matička
od pařáků, od kaviáru
od nocí dlouhých
a kalhotek prázdných
jako vyškrtnutá
sirčička
s náloží plnou mne
- nu, nebylo
to pranic kouzelné! -
do hvozdu šrotu
si odskočila
a z lůna
mne vystrčila
I odložila outěžek -
to proteplalé batolátko
blouznící
jak selátko
než život skončí -
bez ptaní
v tom ranci
plném kalu
a odpadů všech
balu
Místo na mýtce vonné -
také ne
u říčky stonné -
já dopadl do popelnice
přímo v rohu
u nemocnice, zastávky
železnice i podjezdu
do ulice
A víko těžké, přetěžké
zahalilo Měsíček -
můj jediný
byl to bratříček -
v té chvíli
chmur a beznaděje
kdy život tleje
- jen ku smrti
tužbou zeje
Ejhle!
Na sběrném dvoře
ujal se mě
činovník:
srovnal moje hnáty
vdechl kyslík duši
obalil mě plédem
a zahřál
co se sluší
Jak osud chtěl
tak osud dal
Já choulil se chvíli
tam i tam
štědřil se záblesky
i vyčkával
opodál
S myšlenkou
v úctě
na rozhodného
taťku
a procílenou
matičku
jsem stále
vzpomínal
Ta závrať mě
zvolna nesla
dokud jsem nepopad
dvě prašná křesla
- jak postýlky z proutí -
a vsunul do nich
obě těla
by do úmrti
na mě zřela
Spoutal jsem je
ostnatými provázky
a přiřízl jim chodidla
by k radostnému vytí
je pobídla
Zpívali jsme a zpívali
v tom triu rodinného krbu
než dým a plameny
pekelné
nás rozzářenou nocí
dostali -
nás rozzářenou nocí
než nás dostali